LEDŇÁČKŮV ROK 2. část - K ledňáčkům říčním chovám bezmezný obdiv. Tihle malí krasavci disponují nejen dokonale vylazeným zbarvením, ale hlavně velkou houževnatostí, kterou nutně potřebují pro cestu svým náročným živobytím. Navíc patří mezi živočichy žijící většinu roku jako samotáři. Na svou svobodu si nenechají šáhnout a brání ji zobáky i drápky. Vše se ale změní v době rozmnožování. Velký duch divočiny to zařídil tak, že se na jaře z teritoriálních mrzoutů stanou odpovědní rodiče, kteří dělají automaticky vše proto, aby během roku přivedli na svět co nejvíce modrých potomků. Počet mláďat potřebných pro přežití druhu určuje neúprosná zima, predátoři, přírodní vlivy a samozřejmě i lidé svým přístupem. Během prvního roku, když ledňáček dospívá, dosahuje jeho úmrtnost až 80%!
Ledňáček říční hnízdí přibližně od dubna do srpna. V ČR hnízdí ledňáčci většinou dvakrát až čtyřikrát do roka. Vše začíná svatebními lety. Sameček v období námluv pronásleduje samičku a nosí ji rybí dárečky. Pak následuje páření, během kterého samička v hnízdní noře snese většinou 6 - 8 vajíček. Přibližně 20 dní se oba rodiče střídají v sezení na vejcích.
Hned po vylíhnutí mláďat začne ledňáčkům pořádná honička. Krmení probíhá v intervalech 30 - 45 minut, ale před opuštěním hnízda, tzn. asi po 25 dnech, už je interval mezi krmením pouze 15 minut!
Sledovali jsme průběžně naše modráky při krmení na Hvozdnici, která jim poskytuje hojnost ryb. Navíc mají v blízkosti tři velké rybníky, takže pro potravu nemusí nikdy daleko. Byla to úžasná podívaná.
Celé krmení může fungovat jen díky geniálním loveckým schopnostem ledňáčků. Vidí dokonale každý pohyb pod vodní hladinou.
Následuje střemhlavý útok, který trvá pár vteřin, Těsně nad hladinou přetáhne přes oko průhlednou ochrannou mžurku, trochu to šplouchne a "modrá raketa" už zase sedí na větvi s rybou v zobáku.
Rybičku je potřeba nejprve "umlátit", aby se nemrskala. Pak ji ledňáček otočí hlavou směrem ven ze zobáku a v téhle poloze odnese do hnízda mládežníkům rovnou do zobáčků.
Pro malé ledňáčky nosí rodiče nejprve prťavé rybičky různých druhů, které povodí Hvozdnice nabízí. Často to bývá střevle potoční.
Lednáčci jsou velmi čistotní a čistotu udržují taky v hnízdní noře. Chodba nory má drobný spád, proto z ní vytékají výkaly mláďat. Větší kusy či vývržky rodiče vynášejí a chodbu čistí břichem při couvání z nory. Je tedy pochopitelné, že se téměř po každém opuštění nory letí vykoupat.
Indiánka si pojmenovala ledňáčka po svém. Říká mu "švihák lázeňský":-). Docela trefné, když si představíme co všechno ledňáčci v rámci zachování populace dokážou. Někteří se během hnízdní sezóny zúčastní rozmnožování pouze jedenkrát, ale u jiných pozorujeme pravý opak.
Sameček ze Středních Čech hnízdil v roce 2006 na 6,5 km úseku toku s třemi samicemi, jejichž nory byly od sebe vzdáleny zhruba po 2 km. V průběhu sezóny zde proběhlo pět hnízdění, při všech se podílel na vysezení snůšky a krmení mláďat. V červenci ve stejnou dobu krmil mláďata na hnízdištích dvou samic a na třetím střídal partnerku v sezení na vejcích. Celkem se podílel na vyvedení 19 mláďat, přičemž poslední snůška byla z neznámých důvodů zničena (Metodika ČSOP, Pavel Čech).
Raději ani nechci vědět, kolik musel tenhle frajer nalovit rybiček. Naštěstí také ryby (a musím uznat že i rybáři či rybníkáři :-)) dělají pro přežití svého druhu maximum a zásobují vody dostačujícím množstvím rybího potěru (který se musí samozřejmě taky hodně snažit, aby dosáhl dospělosti). Na rybí laskominy si totiž brousí v povodí Hvozdnice zuby a zobáky spousty dalších lovců. Nejčastěji je to volavka popelavá, rybák obecný, kormoráni, čápi, vzácně kvakoš noční, orlovec říční a vydra říční.
Mimochodem ledňáček říční náleží k řádu srostloprstých a zoborožců. Stačí si prohlédnout pouze zástupce tohoto řádu žijící v ČR a hned je jasné, že kdo má srostlé prsty musí být zároveň opravdu švihák.
My měli možnost pozorovat také vlhu pestrou. Povedlo se nám to kousek od pramene Hvozdnice. Dalším frajerem je bezesporu dudek chocholatý. Tyhle "chocholouše" aspoň jednou za život prostě taky musíte vidět. Dudka jsme pozorovali při lovu ještěrek na jihu Moravy, ale také v nejnižším bodě Slovenska.
Vzácný záběr na oba rodiče s úlovkem. Je třeba se domluvit, aby nedošlo ke srážce u vchodu do nory :-)
Proč zrovna já musím být srostloprstý?
S přibývajícími dny se úlovky zvětšují a intervaly krmení zkracují. Velmi častým soustem bývá rovněž fousatá mřenka mramorovaná a hrouzek obecný.
Nestrávené zbytky potravy opouští ledňáčkův ústní otvor ve formě oválného vývržku.
Krkolomný odlet. Oba rodiče se v komůrce plné mláďat ani nemohou otočit. Z nory proto couvají a bříškem ještě čistí chodbu. Z díry prostě vypadnou a ve zlomku vteřiny se otočí.
Poslední fáze krmení vyžaduje od obou rodičů rekordní úlovky.
Necelé dva měsíce hnízdění modrých krasavců na Hvozdnici utekly jako voda. Jen ten okamžik, kdy mlaďoši opouštějí hnízdo, ten jsme prošvihli. Ale chuť jsme si spravili na lokalitě v Dolních Životicích. Mohli jsme pozorovat mladé ledňáky, jak se učí lovit, a jak nechápavě příjímají fakt, že už s nimi rodiče nechtějí mít nic společného.
Text: Havroš, Foto: Havroš a Kamil
