Řeka Hvozdnice

Říčka Hvozdnice protéká přímo naši vesnicí. Pro nás je tedy nejlepším místem, kde se můžeme během několika minut ocitnout ve volné přírodě. Rádi ji hojně navštěvujeme během celého roku, když zrovna nejezdíme na vandry někam dál. Pojďme se tedy s pomocí odborníků podívat na tuhle nenápadnou říčku trochu zblízka.

Řeka Hvozdnice je levostranným přítokem Moravice do níž ústí jižně od okraje městské části Opavy Kylešovic (253 m n.m.), pramení asi 3 km jihozápadně od Horního Benešova, v zalesněném údolí zhruba 1 km východně od vrcholku Liščího vrchu v podhůří Nízkého Jeseníku (610 m n.m.). Po celé délce od pramene k ústí je Hvozdnice ve správě státního podniku Povodí Odry. Tato celková délka činí 36,3 km a z větších obcí, kterými po trase protéká, jsou to Jakartovice, Mladecko, Dolní Životice, Slavkov a Otice. Mimo zástavbu obcí vede tok převážně volnou podhorskou krajinou se zemědělskými pozemky a lokálními lesními porosty.

Sklon dna Hvozdnice odpovídá jejímu podhorskému charakteru. Na dolním toku, kdy zasahuje do nížinné oblasti, se pohybuje okolo 2 ‰, v horní trati nad Jakartovicemi (nad km 24) vzrůstá až na 15 ‰. Z větších přítoků s povodím nad 10 km2 se do Hvozdnice vlévají Deštná, Stará Voda a potoky Heřmanický, Litultovický a Mikolajický.

Řeka protéká přírodní rezervací Hvozdnice, kde je ceněn meandrující úsek spolu se Slavkovskými rybníky mezi Štáblovicemi a Slavkovem (km 4,2 – 8,2). Je to zejména pro lužní porosty (jilmy), které její koryto zde provázejí. Jako technická památka jsou registrovány smírčí kříž na mostě a archeologické stopy vázané k vodní tvrzi, obojí v Dolních Životicích. Existuje i krátký souběh toku s chráněnou přírodní památkou Otická sopka (Kamenitá hora - km 3,3 - 4,2), která je tvořená čedičovou kupou (316 m n.m.). Z chráněných živočichů se po téměř její celé délce vyskytuje střevle potoční, na středním toku byl zaznamenán výskyt raka říčního. Rybí společenstvo Hvozdnice je v úseku pod Slavkovskými rybníky až k ústí (km 0,0 - km 7,5) jimi významně ovlivněno, převažují v něm kaprovité ryby.

Na toku se vyskytují tři starší jezy (v Dolních Životicích v km 9,9 a 15,9 a jez pod Mladeckem v km 17,4). Kromě již uvedených menších rybníků v prostoru Slavkova (Slavkovský, Vrbovec a Jankův), sloužících k místním rybochovným účelům, se další významnější akumulace vody v nivě Hvozdnice nevyskytují.

Přírodní rezervace Hvozdnice

Hvozdnice je přírodní rezervace ev. č. 1141 jižně od obce Slavkov v okrese Opava (vznik 1988). Chráněné území se rozkládá na severovýchodním okraji vrchoviny Nízkého Jeseníku v nivě potoka Hvozdnice, kde zahrnuje soustavu tří rybníků (Slavkovský, Vrbovec a Jankův) s okolím. Důvodem ochrany je jedno z posledních bažinných území v nížinných oblastech Moravskoslezského kraje s bohatým výskytem rostlinstva a živočišstva včetně geologických výtvorů.

Flóra

Flóru tvoří především byliny typické pro lužní lesy - v jarním aspektu je to sasanka hajní, sasanka pryskyřníkovitá, plicník lékařský, zapalice žluťuchovitá, dymnivka dutá, mokrýš střídavolistý, prvosenka vyšší, podbílek šupinatý, kopytník evropský a křivatec žlutý. Méně často můžeme také narazit na lilii zlatohlavou. V průběhu května na lokalitě vykvétají konvalinky vonné, pstročky dvoulisté, kokoříky vonné, v okolí rybníků pak také kosatce žluté. Rybníky jsou rovněž příhodné pro později vykvétající dvouzubce nebo žabníky jitrocelové. Na sušších stráňkách v přilehlých částech rezervace naopak vykvétají hvozdíky kropenaté.

V důsledku intenzifikace zemědělství, zcelování polí, úbytku přirozeného prostředí pro možný růst rostlin, neopodstatněného trhání chráněných rostlin do herbářů a pro prodejní a dekorační účely, se tyto druhy v lokalitě v současnosti bohužel nevyskytují. To ovšem neznamená, že by lokalita nebyla stále regionálně významná, a proto je nutné ji chránit a zachovat. Zdejší jarní aspekt bylin je totiž typický pro lužní lesy, kterých je na Opavsku velmi málo, a tudíž se jedná o velmi cennou oblast zbytků původních tvrdolistých lužních lesů. Zároveň se jedná o významnou rybničnatou oblast v okrese, která je vhodná pro vlhkomilné a vodní druhy rostlin.

Naučnou stezku s 18 informačními tabulemi využívá široká veřejnost, a co je důležité, i školy v rámci ekologické výchovy. Návštěvníci se o říčce Hvozdnici dovědí na tabuli č. 9, kterou najdou poblíž největšího ze tří rybníků, zvaného Jankův rybník. Chráněné území ve Slavkovském lese jihozápadně od Opavy je cílem přírodovědných vycházek nejen obyvatel blízkého Slavkova, Štáblovic či Uhlířova, ale i milovníků přírody z Opavy a širšího okolí. Území s bohatou květenou, zvířenou a velmi zajímavou geologickou minulostí využívají v rámci výuky přírodopisu a ekologie i školy.

V lese zaujmou bizarní tvary kmenů jilmu vazu. Stromové patro dále tvoří dub letní, habr obecný, jasan ztepilý, vrby a topoly. Keřové pak střemcha obecná, líska obecná, brslen evropský a bez černý. Nevhodně vysazený smrk je odstraňován. Ve stojatých vodách rybníků roste např. závitka mnohokořenná, lakušník vodní a bublinatka jižní, na ostřicových a zblochanových mokřadech zase kosatec žlutý, halucha vodní a šípatka vodní. Velmi zajímavá je entomofauna, do které ještě na začátku 70. Let minulého století patřil jasoň dymnivkový.

Fauna

Faunu představuje opravdu velké množství živočichů od největších savců - srnce obecného, daňka skvrnitého, prasete divokého, až po lišku obecnou, kuny, lasice, vzácnou vydru říční a mnoho dalších.

Ohrožené druhy jsou modrásci bahenní a očkovaní, kteří na mokřadních loukách poletují. V roce 1993 byl zde objeven holotyp dvoukřídlé mouchy druhu Mimilimosina bicuspis, podle kterého se určuje nový druh. Průzkum potvrdil přítomnost skokana krátkonohého, rosničky zelené, čolka obecného, velkého i horského a kříženců kuňky obecné a žlutobřiché.

Z ptáků zde hnízdí moták pochop, chřástal vodní, bukáček malý, ledňáček říční, lejsek bělokrký, žluva hajní, červenka obecná, dále šplhavci datel černý, žluna zelená a šedá, strakapoudi a další. Pravidelně zde hnízdí kachna divoká, polák chocholačka, polák velký, lyska černá a potápka malá. V době tahu, na jaře a na podzim, zastihnete na rybnících i několik severských druhů, jako ostralku štíhlou, hohola severního, morčáky, hvízdáka a zcela výjimečně i další druhy.

V posledních letech zde nepravidelně hnízdí labuť velká a před lety tady zahnízdil v menší kolonii i racek chechtavý. Vzácností není volavka popelavá, která vyčkává v rákosí na svou rybku, kormorán velký, rybák obecný, čáp bílý, velmi vzácně i čáp černý, volavka bílá, kvakoš noční...

U rybníků, odkud je pole na dohled, můžeme pozorovat naše dosud běžné druhy dravců. Často tu krouží káně lesní nebo přeletuje poštolka obecná. Velmi vzácný je už včelojed lesní a také ostříž. V posledních letech v rákosinách hnízdí moták pochop. Občas zde loví i orlovec říční. Opravdovou vzácností byl v lese u Slavkovského rybníka mladý orel mořský, kterého se nám podařilo spatřit v lednu 2021.

Čejka chocholatá a kulík říční tu hnízdí vzácně. První jmenovaný bahňák vyhledává raději pole. V době tahu zde můžete zastihnout bekasinu otavní, která tady kdysi dokonce hnízdila, vodouše rudonohého a pisíka. Bývají zde spatřeni i další bahňáci, kteří se rádi procházejí po obnažených bahnitých okrajích rybníků, jako jespák bojovný, vodouš šedý a několik druhů drobných jespáčků.

Čilý život je i nad hladinou rybníků. Hmyz tu loví vlaštovky, jiřičky, někdy i rorýsi. Na podzim v podvečer podle silného hluku poznáte, že se v rákosinách chystají nocovat hejna špačků. Chřástal vodní a chřástal kropenatý, slípka zelenonohá a vzácně bukáček malý žijí skrytě v rákosinách. Silným zpěvem na sebe upozorňují vzácný rákosník velký, dále rákosník obecný a proužkovaný. Rákosníci si umí mistrně splétat hnízdo, ale již méně se ví, že jsou velmi častými hostiteli kukaček.

Zvláštním cvrčivým zpěvem se ozývají cvrčilka zelená a cvrčilka říční. Sedněte si na hráz a pozorujte pobřežní porosty, určitě uvidíte plavat ondatru pižmovou. Z nepřeberného množství vodního hmyzu a ostatních bezobratlých můžete pozorovat vážky, potápníka vroubeného, vodní ploštice a mnoho dalších.

Na své si zde přijde i znalec nebo obdivovatel neživé přírody. V malých lomech, které jsou zařezány do hradeckého souvrství, je možno studovat geologii kulmu, souboru břidlic a drob, který před 250 mil. let v období karbonu vznikl sedimentací na dně moře a během alpínského vrásnění vystoupil na povrch. Ve vrstevnaté břidlici se ukrývají otisky tehdejších pravěkých rostlin a zkamenělé schránky hlavonožců a mlžů.

V lužním lese potok mění své koryto a vytváří zákruty - meandry. Na pravém prudkém břehu Hvozdnice je řada pozoruhodných odkryvů celého komplexu čtvrtohorních sedimentů, a to původu fluviálního, glacigenního i eolického. Jejich vznik je spojen se sálským zaledněním před 250 tisíci lety. V sedimentech sálské morény (tillech) se nacházejí souvky např. skandinávské červené žuly, ale i čedičové bloky z nedaleké Otické sopky. V posledních dobách ledových (warthské a viselské) k nám ledovec nedosáhl, ale způsobil, že zde byly naváty vrstvy spraše. Na úrodné půdě, která z nich vznikla, se usadili první zemědělci již před 7 000 lety v době neolitu.

Prevence proti povodním

Z hlediska prevence ochrany před povodněmi byla do poslední doby za nejsvízelnější považována situace v obci Otice na dolní části toku. Již v šedesátých letech minulého století se zde uvažovalo se zkapacitněním koryta, nedostatek prostředků a povodňově relativně klidnější období poté, co byly zřízeny podniky Povodí, naléhavost a realizaci toho záměru poněkud odsunuly. Průběh těsně po sobě následujících povodní v letech 1996 a 1997, které navíc v obou případech způsobily přetok vod Hvozdnice do paralelně vedeného Otického příkopu v levobřežním prostoru pod Oticemi a zaplavení tak části Opavy – Kylešovic, vedly v letech 2009 - 2010 k úpravě a zkapacitnění koryta přes tuto obec a ke zřízení levobřežní hráze podél staré úpravy v úseku pod Oticemi. Hlavní povodňový problém poslední doby byl tak na Hvozdnici vyřešen.

Z hlediska vodohospodářské bilance se na Hvozdnici nevyskytuje ani žádný významnější uživatel vody, je ale do ní zaústěno pět odpadů z místních menších čistíren odpadních vod, z obcí Leskovec nad Moravicí, Dolní Životíce, Slavkov a Otice.

Děkujeme za informace Milanu Kubačkovi, Emanuelu Opravilovi, dále Povodí Odry a dalším skvělým přírodovědcům - a také Wikipedii.

Text: Havroš, Foto: Havroš a Kamil