Bubo a ti druzí

V letošním roce se nám s Kamilem povedlo několik zajímavých pozorování sovích druhů. Měli jsme opravdu štěstí, jelikož mezi nimi byli krasavci, jenž se v divočině hned tak nevidí. Největší radost způsobil objev naší největší sovy - výra velkého!

Vypátrat sovy v divočině je téměř nemožné, pokud nepoužijete nějakou fintu, nebo se prostě nepřikloní štěstí. O našem prvním setkání s našimi sovami jsem informoval v článku "Tři sovy za jeden víkend". Tehdy jsme navštívili v roce 2023 Slovensko na cestě za puštíkem bělavým. Kamil se s ním setkal také letos v březnu na oblíbené lokalitě při šumavském Stožci. Pustovky jsme lehce zdokumentovali rovněž minulý rok v lednu na parcele bezdomovců u Olomouce. Kalouse ušatého (nejhojnější sova u nás) není problém běžně najít ve městech. Na sovu pálenou a sýčka (pro změnu nejvzácnější sovy) si ještě musíme počkat.

V divočině je to ovšem jiná liga. Pokud zapískáte kulíškovi, nebo hojně rozšířenému puštíkovi obecnému, je velká naděje, že se na vás nejen večer přiletí mrknout. Tohle máme s puštíkem vyzkoušeno nedaleko Hvozdnice a s kulíškem v polských Biezcadech. Pořád ale zbývají dva druhy, na které můžete pískat celý den a stejně se na vás vyprdnou, což je fajn. A právě zbývající dvě sovy, hnízdící v naší republice, se nám podařilo letos objevit.

Machr schovaný v dutině

Sýc rousný je nádherná sovička objevená Kamilem v divokých lesích Jeseníků. Vytrvalým obcházením velkého množství doupných stromů (na každý bylo třeba zaklepat a zeptat se, jestli je někdo doma) docílil kýženého výsledku. Z jedné dutiny (sýc využívá upravené díry po zlomených větvích nebo vytesané datlem) se vyloupla hlava sýce a my mohli pár desítek minut sledovat, sovičku koukající "z okna" bydlíku. Fungovalo to jen jednou a podruhé nám už neotevřel. Zkušeně vyhodnotil, že mu jsme naprosto k ničemu, aby s námi ztrácel čas.

Sýc rousný (Aegolius funereus) v místě bydliště.

Velký Bubo bubo

Svým nezapomenutelným latinským přízviskem a pochopitelně velikostí, je jeho veličenstvo výr velký největší sovou Evropy. Narazit na něj během dne, je možné nejspíš pouze v období hnízdění. Mláďata krmí sice v noci, ale přes den hlídají výři své ratolesti na hnízdě z přehledného úkrytu. Letět ho neuslyšíte, a během dne se ani nehne, pokud náhodou neprojdete těsně kolem něj. Navíc je perfektně maskovaný, má dokonalý sluch a v lese se svým mohutným tělem (s rozpětím křídel až 170 cm) téměř neviditelný. 

Bubo máma nás pozoruje z bezpečné výšky nedaleko hnízdní římsy.

Nedobytné hnízdo na skalní římse, ve výšce přibližně 25 metrů, zajišťuje výrečkům bezpečí.

Proto naše první setkání s dospělým výrem, proběhlo až po nálezu hnízda se třemi výrečky, nedaleko Bílovce. "Ušatá sova" koulela oranžové oči, bezpečně sedíc nedaleko hnízda, na skalní římse ve výšce několika desítek metrů. Dravci a sovy jsou mistry výběru nepřístupných míst pro hnízdění, ale s ubývajícím prostorem se stále častěji stává, že výři vyvedou mláďata i na zemi, třeba pod vývratem. Kvalitní nedobytná hnízda využívají většinou pravidelně. Výr velký je silně ohroženým druhem, neboť byl lidmi zařazen do škatulky "škodná", tím pádem téměř vyhuben. Ještě víc nás proto potěšíl objev dalšího hnízda. Tentokrát v lesích blízko naší milé říčky Hvozdnice!

Mláďata výra velkého stará přibližně 14 dní. Tři malí frajírci čekají na nějakou dobrotu. Musí vydržet do soumraku.V letním hicu je to někdy náročné.

Malí se pouštějí čím dál víc do průzkumu okolí a nebezpečně blízko k okraji hnízda! Po čtyřech týdnech jeden mládežník spadnul dolů. Vypadalo to, když ho Kamil objevil vystrašeného pod římsou, že během pár hodin skončí na jídelníčku nějakého predátora. Při další návštěvě hnízda koukáme jako blázní. Všichni tři výrečci se na hnízdě tulí k sobě, jakoby se nic nestalo. Nejspíš zasáhla máma, jinak si neumíme vysvětlit, jak by mládě vyšplhalo 25 metrů a vůbec hnízdo našlo!

Prcek hluboko pod hnízdem se ani nehne. Kolem krouží krkavci a večer nastoupí lišky a kuny. Naštěstí zasáhne máma včas!

A zase všichni pěkně pohromadě.

Ušatí frajeři ze sídliště.

Nejprve jsme procházeli hřbitovy a parky, hledali vývržky, než jsme zjistili, že kalous ušatý hojně hnízdí přímo mezi paneláky v Opavě. Dokonce poblíž zahradní hospůdky, kde se celou noc mláďata vesele ozývájí nezaměnitelně nepříjemným zvukem nenamazaného vrzajícího kolečka. Během popíjení piva nakonec vylosoval Kamil jedno sídliště k pozorování, kde právě ušatý kalousek hnízdil a předváděl se, jako pravidelná atrakce tamních obyvatel. Né všem ovšem kalousovo noční řvaní vyhovuje, takže nemá mezi lidmi nic jistého. Nicméně tahle další ušatá sova to zatím neřeší, tak jsme mohli rodinku pozorovat, a to i přes den pěkně zblízka.

Máma kalouse ušatého na hnízdě uprostřed sídliště v Opavě.

Kalous ušatý přivedl na svět dvě mláďátka, přímo uprostřed sídliště v Opavě!

Text: Havroš, Foto: Kamil a Havroš