Výr velký pravidelně hnízdí v povodí Hvozdnice. Letos se nám podařilo objevit hnízdo s čerstvě vylíhnutými přírůstky! Opatrně jsme domeček párkrát navštívili, abychom mohli sledovat, jak se výří rodince daří.
Výr velký se může pyšnit přívlastky začínající samými "NEJ". Slavný Bubo bubo je největší, nejznámější, nejimpozantnější a nejdravější sovou Evropy. Dosahuje rozpětí křídel od 160 do 200 cm a vyrovná se tím například orlovci říčnímu (i ten si na Hvozdnici občas odskočí). Jeho "uši" a výrazně oranžové oči se rovněž nemalou měrou podílejí na jeho popularitě
Jak jsem zmiňoval v minulém článku o sovách, těžko výra spatřit přes den. Dokonalé mimikry, špičkový zrak a sluch, neslyšný let a pouze noční aktivita z něj dělají dalšího "nočního ducha", o kterém jsme si dlouho mysleli, že snad ani neexistuje. Jako u většiny živočichů se nám nabízí jedinečná šance pouze pokud najdeme hnízdo.
První setkání proběhlo slavnostně na 1. máje 2024! Malí kuliferdové zatím vypadají vcelku neškodně.
Výrečci začínají pochodovat. Když praží na útes slunce přesouvají se do stínu a maskují větvemi.
8. května 2024. Sourozenci vyhlížejí mámu se svačinou.
Nečekaný objev
První hnízdo letos objevené poblíž Bílovce bylo tak mistrně postaveno, že se dalo pozorovat jen z opravdu velké dálky. Nález hnízda v regionu Hvozdnice, to už bylo o něčem jiném. I když si sovy opět vybraly terén pro naprostou většinu predátorstva v čele s člověkem dokonale nepřístupný (skalní římsa nad jezerem), dalo se hnízdo sledovat z druhé strany jezera, aniž by to ptáky obtěžovalo. Každopádně přijít na pozorovatelnu tak, aby o tom rodiče nevěděli, bylo stejně nemožné. Máma totiž v noci krmí a přes den hlídá. Jen dvakrát se nám podařilo velkou sovu vidět za světla, jak hlídkuje dokonale maskovaná ve větvích velkých borovic a modřínů.
Vysoce položené skalní římsy jsou populární místo pro hnízdění. Výři totiž hnízda nestaví a raději využívají opuštěná hnízda dravců, někdy i dutiny stromů a vzácně i zem pod vývraty. Naše mláďata byla asi týden stará, máma už je nezahřívala, ale aktivně krmila. Mimo hnízdění žijí výři velcí samotářským životem.
Během pozorování výrečci stále prodlužovali své vycházky po skalním útesu. Nakonec se s námi rozloučili jako dva nemotorní komici při prvních pokusech létat. Po dvou měsících zůstalo hnízdo prázdné a malí králové noci splynuli s temnotou lesa.
23. května 2024. Mládežníci vesele pochodují po lese nedaleko hnízda. I přes varovné houkání mámy, dělají riskantní průzkum pár metrů od docela používané lesní cesty.
26. května 2024. Mládežníci mají zatím nepřirozeně velké nohy s drápy.
8. června 2024. Peří mladých výrů je téměř dokonale maskované.
15. června 2024. Mladí výři již posedávají na okolních větvích. Za pár dnů se musí naučit lovit sami.
Dokonalý predátor
Mláďata postupně rostla jako z vody a zbytky krmení kolem hnízda ukazovaly na velmi výživnou potravu. Podávali se zhusta ježci, zajíci a další hlodavci. Nechyběli ani ptáci, především holubi. Velká konzumace ježků trochu překvapila, ale je vlastně naprosto logické, že celou noc aktivní a bezstarostně funící ježek, je i ve své pichlavé zbroji pro zkušeného výra nejsnadnější kořistí.
Nedaleko hnízda na tzv. "trhaništi" se povalují zbytky naporcované kořisti najčastěji z ježka. Toho umí během několika vteřin zbavit jeho ostnatého kabátku. To je taky vše, co po něm zůstane.
Opravdu zajímavý je výčet některých druhů, jenž nabízí výří jídelníček. Podle obsahu vývržků se kořist skládá ze zbytků různých ptáků: sýkor, drozdů, holubů, strak, vran, koroptví, bažantů, kachnen, lysek, volavek, ale i různých savců: hrabošů, myší, krtků, lasiček, veverek, ježků, ondater, králíků, zajíců i srnčat. V jeho potravě nechybí ani šelmy a dravci, které překvapí během odpočinku nebo spánku: kočky, mladé lišky, káňata, jestřábi, sokoli, sovy aj. Nepohrdne ani obojživelníky a hady, ba ani uhynulou rybou. Na výra velkého si musí dávat bacha opravdu všichni obyvatelé povodí Hvozdnice.
Nelítostná mamina likviduje v rajónu všechny neopatrné, kteří se ji při nočním lovu připletou do cesty!
Úspěšné rozmnožování závisí na úživnosti prostředí. Každopádně dvě zdravá mláďátka jsou jasným důkazem, že se výrům v jejich teritoriu výchova daří, a jelikož svá hnízdiště využívají opakovaně, je velmi nadějné, že se v roce 2025 u pozorování hnízdění na Hvozdnici znovu setkáme.
První sourozenec nás už důležitě pozoruje z bezpečí koruny stromu.
Také bráška se nenechal zahanbit a vrávoravě doplachtil na větev.
Text: Havroš, foto: Havroš a Kamil
