LEDŇÁČKŮV ROK 3. část - Třetí dějství pozorování života ledňáčka říčního na Hvozdnici se rozběhlo na konci léta, kdy mládežníci opouštějí hnízda. Páření i hnízdění na vybraných lokalitách bylo u konce a rodiče právě potřebovali dostat mláďata z hnízdí nory, aby se seznámila s drsnou realitou světa tam venku. Na světlo divočiny lákali ostýchavé ptáčky osvědčenou fintou. Prostě je přestali krmit a posedávali na větvičce před norou s pískáním a rybičkou v zobáku.
Ale ještě než mládežníci hnízdo opustí, musí úspěšně přežít měsíc ve vajíčku a téměř další měsíc v noře. Pokazit se toho může hodně. Rozmary počasí, velká voda, sesuvy půdy, predátoři, úmrtí rodičů, roztahující se lidstvo a další vlivy mají na hnízdění negativní dopad. Když v hnízdě všechno klapne, trvá ledňáčkům necelý rok, než dosáhnou dospělosti. Je to ale krutý rok. Úmrtnost v prvním roce života činí u ledňáčků říčních 80%!
Jakmile mláďata vyletí z díry, jsou jim rodiče ochotni poskytnout ještě krátkou loveckou průpravu a pár dní je přikrmují. Jenže pak přijde nevyhnutelná změna. Mladí ledňáčci nevěřícně koukají, jak je vlastní máma vyhání z ukázkového loviště a jasně jim dává najevo, ať vypadnou z jejího teritoria. Nejdříve agresivním pískáním a těsnými přelety, a když nepochopí, tak oblíbeným sražením z větve do vody.
Oba mladí sourozenci, samička vlevo a sameček vpravo, posedávají na větvi před hnízdní norou, ještě pěkně vystrašení z velké změny v chování rodičů. Před pár dny je tady přikrmovali, učili lovit a najednou jim naštvaná máma lítá nebezpečně blízko nad hlavou. Také oni se už brzy na jednom uzemí navzájem nesnesou.
A je to tady. Mamina už trůní na oblíbené větvi a dává oběma odehnaným sourozencům jasně najevo, komu tohle teritorium patří. Bude jí to ještě pár dnů trvat, než to děti úplně pochopí.
Mladý ledňa si nyní musí hledat vlastní loviště i vlastní větvičku. A ještě k tomu se musí naučit vůbec něco ulovit. Teď už bude na všechno sám. Mladí ledňáčci mají kratší zobák a tmavší zbarvení. Často mívají uražený konec zobáku vinou ještě nedokonalého lovu. Nohy mají zbarvené černočerveně oproti jasně korálově červeným nohám dospělců.
Mladí ledňáčci jsou tedy vrženi do víru nového neznámého světa divočiny a my je můžeme pozorovat. Já strávil na říčce Hvozdnici u Dolních Životic dvě nádherná dopoledne ve společností mlaďochů, kteří byli poprvé odkázáni sami na sebe. Sourozenci, mladý sameček a samička, se právě věnovali vysokému učení loveckému. Každý na to šel trochu jinak, ale nakonec byli úspěšní oba. I když jak se to vezme.
Když to nejde normálně střemhlav
Ono to vypadalo jednoduše, když to předváděli rodiče, ale úspěšný střemhlavý útok, vzduchem z větve rovnou do vody, se pro mladého samečka zdál být nad jeho síly. Po nespočetně marných pokusech a s prázdným žaludkem se mladík odhodlal k netradičnímu kroku. Začal prozkoumávat břeh pěšky. S trochou odvahy a pln mladické nerozvážností se pokoušel útočit na rybičky ze břehu. Asi byl všem pro smích, tak toho brzy nechal. Nezbývalo, než znovu pilně trénovat osvědčenou metodu.
Tenhle mladý krasavec se neprohlíží v zrcadle, ale zoufale pročesává břeh pro ledňáčky velmi netradičním způsobem - pěšky.
Ani ze země to asi nepůjde a hlad se ozývá stále silněji. Našemu mladému samečkovi nezbývá nic jiného, než znovu a znovu cvičit klasický letecký útok.
Cvičení s maketou
Mladý sameček si brzy uvědomil, že hrubě podcenil přípravu. Při předváděčce rodičů byl samozřejmě myšlenkama někde jinde, nejspíš ještě v bezpečí nory a nepamatoval si z toho zhola nic. Rozhodl se tedy, že začne od píky. Na mrštné rybičky bude muset zatím zapomenout a vybrat si pro začátek nějaký jednoduchý cvičný cíl. Ideální pro nácvik se jevily různé "méně živé" předměty plovoucí v řece, které určitě nebudou nikam zdrhat. Například malé lístky jahod a ostružin, plody stromů, klacíky a další plovoucí věcičky v říčce Hvozdnici. Právě na nich začal pomalu vybrušovat tradiční styl střemhlavého útoku. Cítil, že někde v hloubce ledňáččích genů je umění dokonalého lovu skryto, jen mu musí trochu pomoct vyplavat na povrch.
Důležitý mládežník s prvním cvičným úlovkem.
S tréninkovou maketou se musí nacvičovat nejen lov, ale i následující "usmrcení rybičky" opakovanými údery o větev.
Mladý ledňáček jen smutně kouká. Tréninkový úlovek svou nezkušenou manipulaci upustil zpět do řeky a ten se nenávratně vzdaluje. Až bude mít v zobáčku rybu, nemusela by se mu taková chyba vyplatit.
Co je v řece k jídlu kromě ryb?
Po celodenním nácviku (s nejedlými "úlovky" plovoucími na hladině) se ledňáčkův styl lovu sice zdokonalil, ale v břiše mu pořád kručelo. Obratnou rybku stále ulovit nedokázal. Změnil tedy strategii a začal se při útoku potápět stále hlouběji ke dnu, kde sbíral vše, co jen trochu připomínalo něco k snědku. Vytahal toho z řeky dost, ale k jídlu to moc nebylo. S mladíkem to začalo vypadat bledě. Drobní ledňáčci totiž vydrží bez potravy jen pár dní.
Mladý sameček právě zápasí s obrněnou larvou chrostíka. Ulovit rybku se stále nedaří.
Drsné pravidlo divočiny
V divoké přírodě to tak prostě chodí. Jeden se musí obětovat pro přežití druhého. A to doslova. Karty rozdává Velký duch krutě, ale určitě spravedlivě. Pro lítost tady není místo. Svůj život tedy obětovala jako první malá žabka. Nestíhala se včas ukrýt a budoucím "králům rybářů" poskytla na poslední chvíli možnost naplnit si alespoň trochu břicho. Mladá samička nezaváhala a získala tak zase kousek cenné energie navíc do dalších loveckých pokusů.
Na rozdíl od mladšího brášky se naše sestřička naučila lovit alespoň nepozorné malé žabky. Zajistila si tak dostačující obživu, než se zdokonalí v rybařině. U samičky lze již pozorovat částečně do červena probarvenou spodní část zobáku, která ji odlišuje od samců.
Mladý ledňáček se nakonec dočkal své první rybičky. Měl ale smůlu. Oba sourozenci totiž stále lovili v rajónu rodičů (přesněji v "mámině" teritoriu). Sotva dosedl s vymodlenou svačinkou na větvičku, přistála mu na hlavě rozjetá matka. Než se vzpamatoval byl i s rybkou zpátky v řece. Tahle lekce asi stačila, aby konečně pochopil situaci.
Oba mladí ledňáčci nakonec přežili (alespoň pevně doufám) a nakonec si zvykli úspěšně lovit v areálu slavkovských rybníků. Na začátku zimy jsme je v lednu pozorovali, jak zkušeně loví na staré rybářské síti.
Stálá přítomnost ledňáčka říčního, který reprezentuje původní lidmi nedotčenou divokou krajinu, je symbolem vysoké kvality ekosystémů, v nichž se pravidelně vyskytuje. Dává nám tak naději, že ta naše příroda zas tak úplně v prdeli ještě není.
Tak zatím skončilo naše sledování ročního koloběhu ledňáčka říčního - nádherného modrého symbolu Hvozdnice, bez kterého si život na řece nedokážeme vůbec představit. Naštěstí se počty těchto "šviháků lázeňských" v současnosti zatím viditelně nezmenšují a pár jedinců vždy zůstává celou zimu. Tak uvidíme, jak se jim podaří zahnízdit v letošním roce.
Mládežník přistižený při činu. I když se narodil v hnízdí noře vzdálené jen pár metrů, nemůže se živit v původním teritoriu matky. Za okamžik bude i s úlovkem sražen zpět do řeky, aby si to nadobro vštípil do palice. Za pár minut na to jsem byl svědkem situace, při které naše mamina bez problémů srazila do vody nic netušícího a mnohem většího skorce vodního, jenž si v klidu hledal potravu na strmém břehu řeky.
Mladí ledňáčci musejí být stále ve střehu, aby dokázali přežít. Samička předvádí, jak se z baculatého ptáčka stane hrozivě napružená raketa. Je to výstražný postoj, který má zastrašit rivaly. Vrchol naštvanosti pak dává najevo tím, že naježí peří nad kořenem zobáku, střídavě výstražně píská a šponuje se čím dál víc. Nakonec vystartuje a svého soka srazí nejčastěji do vody.
Na naší mladé samičce je také krásně vidět průhledná ochranná mžurka, kterou ledňáčci přetahují přes oko těsně před ponořením do vody.
V lednu si našli mladý sameček i samička konečně vlastní místo k lovu na staré rybářské síti, kde byli téměř vždy úspěšní. Na konci února začnou přezimující ptáci tvrdě hájit každý své teritorium, budou dokonale vybarvení, na jaře celkově dospělí a připraveni k páření.
Text: Havroš, Foto: Havroš a Kamil
