LEDŇÁČKŮV ROK 1. část - Ledňáček říční, rybařík, "Kingfisher", létající drahokam atd., prostě opravdová hvězda naší přírody pravidelně hnízdí a tráví celý svůj život v povodí říčky Hvozdnice. Poletuje nad hladinou kousek od našich domovů a především v zimě to vůbec nemá lehké. Je to opravdový bojovník a vlastně může za to, že jsem si k výletům do divočiny přikoupil fotoaparát s "dlouhým sklem".
Modrá raketa se prohání nad Hvozdnicí, stejně jako na mnoha dalších místech v ČR, pravidelně již mnoho let. Pokud má v teritoriu rybníky a pomaleji tekoucí vody s dostatečným množstvím ryb, žije si celkem spokojeně. V zimě většina ledňáčků mizí z Česka do teplejších krajin, kde nemají problém lovit i ve slaných vodách, podobně jako blízcí příbuzní z Aljašky. Hrdinové co zůstávají se musí poprat s nástrahami paní zimy.
Fotka z ledna 2021, která nastartovala pozorování ledňáčků říčních v povodí říčky Hvozdnice. Bohužel se sněhem je to čím dál víc horší. No snad se ještě nějaké sledování modrých šviháků na bílém pozadí povede.
A právě v lednu 2021, když mi modrý krasavec přeletěl před nosem na procházce kolem zasněžené Hvozdnice, bylo rozhodnuto. Pokusím se v rámci možností sledovat ledňákův život během roku. Koupil jsem tedy foťák s dlouhým objektivem a příležitostně začal ptáčky sledovat. Během zimy jsem toho moc cvaknout nestačil a fotky "od pasu" nebyly ani dokumentární kvality. Už jsem se chtěl zase vrátit k normálním čundrům, ale Velký duch rozhodl jako vždy úplně jinak. Při prochajdě na konci dubna, po dlouhodobém pozorování od začátku roku, se náhle na větvi vzdálené cca 10 m přede mnou, odehrála ta slavná událost. Sameček se samičkou na to bez varování "vletěli" a za pět minut bylo po všem. Nevěděl jsem jestli mám dřív koukat nebo fotit. O nějakém štelování foťáku jsem vůbec neuvažoval a jen cvakal a cvakal. Nakonec z toho vznikla série fotek, která sice není bůhvíjak kvalitní, ale rozhodně ve mě zažehla vášeň pro lovy beze zbraní.
S kámošem Kamilem nám za chvíli bylo jasné, že jen na procházkách toho moc nevyfotíme a taky neuvidíme. Ledňa je velmi plachý tvor, vidí jak čert a navíc je jen o něco málo větší než vrabec. V letu se fotí těžko a při lovu jakbysmet. V roce 2021 jsme tedy pořídili jen pár dokumentárních fotek, ale pak přišel leden 2022, řeka zamrzla a ptáčci se naučili pravidelně lovit v nezamrzlém přítoku do rybníka. Prvních pár fotek bylo na světě a náš zájem o modré rakeťáky nabral nové obrátky. V květnu jsem objevil první hnízdní noru u Slavkova a pak druhou, třetí.... Další lokalitu jsme našli u Dolních Životic. To bohatě stačilo, abychom mohli poprvé pozorovat hnízdění. Museli jsme ovšem vydržet desítky hodin v krytech, abychom ledňáky nerušili. Ale to už je na jiný článek :-).
Samička si užívá krátké období námluv, kdy se o nic starat nemusí. Bude krmena samečkem tak dlouho, než se mu nakonec podvolí.
Sameček začíná námluvy tím, že prohání samičku krkolomným letem a posléze se jí začne dvořit. Je to podobné jako u většiny nejen srostloprstých ptáků. Dalším krokem je dáreček v podobě rybky (u vlhy pestré je to rozmanitý hmyz), kterou strká samičce rovnou do zobáku. Probíhá to většinou už v blízkosti vybrané hnízdní nory. Dělá to tak dlouho, až samička dárek spolkne, někdy i několikrát. Samičky jsou potvůrky vybíravé a nezřídka nechají samečka pěkně makat, než jsou s dárečkem spokojené.
S takovým mackem by mohla být samička konečně spokojená.
Samička s dárky spokojená byla a sameček ledňáčka okamžitě přechází do akce, která trvá maximálně pár minut. Samec udržuje rovnováhu máváním křidly a zobákem se přidržuje peří na hlavě samice. Hormony pracují na plné obrátky.
Příroda během námluv vystrojila oba ptáčky do nádherně výrazných barev, díky kterým jsou dospělí ledňáčci právem považování za nejkrásnější ptáky.
Těžko říct, jestli naše ledňáččí slečna došla k uspokojení. Podle jejího výrazu to spíš vypadá, že to bylo sakramentsky krátké spojení :-). Samci naopak "rychlovka" problém nedělá. Když má splněno, klidně si v tom nejlepším odletí.
Po úspěšném páření se pár věnuje zdokonalování a čištění hnízdní nory. Ptáci se většinou vrací každý rok k původním norám, pokud nejsou nuceni z důvodu rušení, nebo přírodních vlivů budovat nory nové. Oba mají zobáčky špinavé od hlíny. Ledňáčci jsou samotářští a silně teritoriální. Vidět je společně je možné vzácně jen v době páření.
Po práci se letí většinou vykoupat a věnují se dokonalé očistě.
Ledňáček v plném pracovním nasazení při úpravě vchodu. Nora je široká tak akorát. Na konci asi metrové nory je uvnitř větší prostor pro hnízdění. Nory staví ledňáci asi půl metru pod horní hranou strmého břehu řeky, ale dostatečně nad hladinou.
Jaro je v plném proudu a kolem nory je čilý ruch. Kousek vedle staví konipasi a pro materiál si na strmý hliněný břeh, který je pro hnízdění ledňáčků ideální, přilétla i sojka obecná.
Hned vedle ledňáčků staví hnízdo konipas bílý. Je zvláštní, že v době hnízdění těmto silně teritoriálním ptáčkům jeho společnost vůbec nevadí.
Sameček odpočívá pod hnízdní norou.
Námluvy a stavba hnízda se ledňáčkům povedla výborně. Vše bylo dobře připraveno, aby samička provedla první snůšku. Měli jsme s Kamilem obrovskou radost, i když to vlastně vyšlo až na druhý pokus. Po páření ptáčci opravovali jedno staré hnízdo, ale když jsme se k němu po měsíci vrátili, bylo již prázdné. Naštěstí zahnízdili znovu asi 300 metrů dále po proudu. Na důvod změny jsme nepřišli, ale bylo to nejspíš blízkostí turistické značky, která vedla ledňákům přímo nad hnízdem. V nové noře už měli dokonalý klid a mohli jsme se těšit na další pozorování hnízdění - při krmení a vychovávání mláďat.
Text a foto: Havroš