Přesně takovou otázku jsem položil Sheldonovi, těsně před mým odjezdem do Západních Tater na podzim loňského roku. Poslední dobou se mi tam s medvídky celkem dařilo a my dva už domlouvali společný vandr pěkně dlouho, tak proč to nespojit se stopováním medvědů. Byl jsem rád za skvělou společnost, a navíc Sheldon působil dojmem, že mu případný neúspěch mise nebude vůbec vadit.
Cestu do Tater znám sice poslepu, ale vždycky je po cestě tam, nebo zpět nějaké překvapení. Nejčastěji (pochopitelně na slovenské straně) zápcha, havária, obchádzka, kolóna, volebná kampaň (probíhá na bilboardech nepřetržitě od revoluce), a nebo se prostě jen kochám úžasnou slovenskou krajinou, a než se vzpametám som na dálnici (nemám známku). Celý rok pak očekávám příchod obálky s dvojramenným krížom. Ale setkání s medvědem dá na všechno velmi rychle zapomenout.
O medvědu hnědém se toho v souvislosti s "přemnožením" na Slovensku napsalo už velmi mnoho. S chlupáči nemám problém. Když to jde, moc rád s nimi trávím, s dovolením Velkého ducha, dny i noci v divočině. Pro mě je ale každé takové setkání velmi vzácné, neboť se odehrává v horském přirozeném prostředí kam medvěd patří, a vždy mi přinese nějakou novou informaci o našich největších šelmách. Tentokrát to byla lekce v plavání pro tři medvíďata přímo v horském plese. Je to moc fajn, mít tak blízko takovou "malou Kanadu" plnou divokých zvířátek, jako někde na Aljašce!
Situace u našich "bratrů" se může v dalších letech pěkně vyhrotit, podobně jako v Rumunsku, kde mají problém nejen s medvídky, ale i s toulavými pejsky. Macovja pouštějí hrůzu na obyvatelstvo Slovenska od nepaměti, přesto spolu oba tábory dlho dobre žili. Bohužel existují peníze a politika. A ľudí (a politikov) je na svete stále viac a nie a nie sa prispôsobiť. Prispôsobiť sa musia medvede! Nech teda poľovníci olejujú zbrane a medvede sa trasú. Jebemcikristabohamária.
Sheldon je tu poprvé a hned tolik intenzivních zážitků. Když se vydrápeme na hřeben, tak se nám dokonce ukážou i ty panoramata. Dole pod námi pleso v němž se předváděla medvědí rodinka.
Medvědí mamina s nejčilejším potomkem. Medvídek napodobuje mámu úplně ve všem, i když zábavnější cesta vede po šutrech. Pro samou hojnost modrých kuliček někdy medvědice zapomíná na obezřetnost a tenhle klučina na ní zpoza kamene občas pěkně vybafne.
Kamarádův životní zážitek
Odpoledne jsme v dešti vyrubali pod hřeben, se soumrakem zalehli do spacáků, budík dali na půl čtvrté a druhý den ještě za tmy znovu hurá do hory. V pět ráno koukáme do svahů a ejhle, medvědí máma se třemi plyšáky. Medvědice je velmi drobná a letošní medvíďata jí dávají pěkně zabrat. Naštěstí vrcholí borůvková sezóna a všichni čtyři chlupáči jezdí porostem jako robotické sekačky. Máme dobrý vítr, což znamená dobrou šanci na přiblížení. Nemusíme ani opustit chodník.
Rodinka si to po chvíli namířila k jezeru. Plížíme se promočeni rosou za nejbližší šutry, pak za další a ještě blíž. Mamina to namíří k nám a začínáme ztrácet přehled o mrňatech. Ti se střídavě vynořují z kamenného moře a nejednou mám jednu chlupatou hlavu přímo před nosem. Méďa koukne a pelaší k mamině. Jsou blízko a medvědice už větří. Všichni jsme téměř u břehu horského plesa. Je třeba se rozumně domluvit. Sheldon šeptne: "Nemůže po nás vystartovat?"
V nepřehledném terénu stačí chvilka a neposedné medvídě je u nás. Koukne, kvikne a už fičí zpátky k mamině.
Medvědice neposedu změří zlým pohledem a stejně tak přísně pokukuje i po nás. Potom spočítá potomky a pomalu směřuje k jezeru.
Medvědi nejsou hloupí. Lze se s nimi domluvit třeba jen tím, že je necháte, aby si vás prohlédli. A bylo to zase skvělé. Cestu jsme nekřížili a medvědice jen chvíli hodnotila, jestli obejde jezero s čumákem zabořeným v borůvčí zleva nebo zprava. Mrkla k nám a vyrazila v klidu (následována vláčkem medvíďat) ke vzdálenějšímu břehu od nás, což byla klika pro naše další pozorování. Nejspíš ji obalamutily berevné koberce borůvčí, že zapomněla na téměř kolmé skály nad plesem. Každopádně nějaká stěna nemůže medvěda rozhodit, neplatí to však pro letošní medvíďata. Ty zatím umí celkem prd. Neprošly horolezeckým výcvikem a už vůbec nebraly lekce plavání.
I my se vydáme k jezeru a čekáme, po kterém břehu to rodinka vezme. Chvíli postávají kousek pod námi na břehu a nakonec to berou zprava kolem příkrých skal prokládaných borůvkovými záhony.
Plavecký výcvik se odkládá na neurčito
Vracíme se na stezku pro batohy a honem zpátky na kamenitý břeh jezera. Konečně si můžeme zavegetit. Medvědí máma jen koukne a jakmile vidí, že jsme to pořád my, nechá nás "plavat". Mávnem na ni, že je vše v pohodě, že si jen dáme kafe. Je to neuvěřitelné.
Už jsem potkal v divočině docela dost medvědic s medvíďátky a pokud nezdrhly hned, vždy to bylo velmi přátelské setkání. Naopak jsem měl pocit, ať jsem byl sám nebo s kámošem (kámoškou), že se chovají zcela bezprostředně a cítí se naprosto bezpečně. Nyní se o tom přesvědčil i Sheldon a jen nevěřícně kroutil hlavou. Vždyť my si v té nádherné scenérii Západních Tater na konci léta dávali voňavé kafe, svačinku a spokojeně pokuřovali s Velkým duchem, zatímco naproti nám, se zcela přirozeně rozehrál parádní medvědí příběh.
Medvědice to chtěla vzít kolem břehu, ale tam ji brzy zastavila kolmá skála směřující na dno jezera. Chvíli čekala, až medvídci na střídačku popadají do vody a začnou plavat, což se také stalo. Jenže dětičky se v totální panice ihned drápaly na břeh a o nějakém plavání nemohla být řeč. Plavecký kurz byl tedy po chvíli odpískán.
Nezbývalo než vymyslet v chlupaté kebuli nějaký perspektivní plán, jak zdolat skálu. No jasně! Začít pro změnu lezeckým výcvikem. Tady už byli všichni medvídci po několika pokusech částečně úspěšní. Podle mámy se drželi jen hustě porostlého kamene a nakonec společně překonali malý vodopád i téměř kolmou stěnu. A znovu hurá s neutuchající chutí do nekonečných borůvkových hodů.
Medvědice se vydává na průzkum. Za půl hodinky omrkne všechny možnosti a volí raději cestu přes jezero. To ještě neví, že medvídci budou zásadně proti plavání v ledové vodě plesa.
Méďové hází nevšímáky, zajdou se napít, ale za medvědicí se jim nechce. Po důrazném napomenutí se seřadí za sebou a jde se na to.
Tady je konec, musí se do vody. Střídavě tam padají a v mžiku jsou zase venku. Tohle nepůjde.
Za půl hodinky po borůvkové svačince (my jsme zároveň taky posnídali) to rodinka zkouší na druhý pokus.
Ani podruhé to spodem nepůjde. Medvídci do vody nechtějí a plavat ani omylem. Matka tedy zavelí k přechodu skály vrchem.
Třetí pokus přes skálu byl již úspěšný. Mládežníci jsou mnohem lepší horolezci než plavci. A navíc ty borůvky...jsou úplně všude!
Co je to za lidi?
Tohle úžasné divadlo (občas proložené kamzíky a jeleny) jsme sledovali téměř 5 hodin. Nakonec muselo dojít k tradičně očekávánému konci. Před polednem se ozval první rachot rádia z mobilu, první navonění "papoušci" klusali se svými psy a kapsami nadutými vlhčenými ubrousky na hřeben a zpět. Medvědi je uslyšeli téměř současně s námi. Společně jsme otočili hlavy a dlouho ty kretény vyhlíželi na horizontu, marně doufající, že ten hluk a štěkot začne slábnout. "Azorééé k nozéééé!!" Ženská ječela jak siréna.
Zamávali jsme medvědímu vláčku, který vymalovanou krajinou pomalu stoupal, tím ještě před chvíli dokonale neposkvrněným prostorem, stále výš do bezpečí a ticha, daleko od turistických značek. I my jsme stoupali výš. Ovšem na rozdíl od kamarádů medvědů, nám právě začala ta nejhorší část dne. Projít hřeben otřásající se salvami vulgární polštiny, zdobený ubrousky, obaly, vajgly a čpící směsicí voňavek a potu. Co se to s těma lidma kurva stalo?
Kolem oběda se na hřeben vyhoupnou první vanilkoví papoušci a my společně zdrháme co nejrychleji pryč. Medvědi nahoru a my pochopitelně dolů.
Medvídci zamířili do mraků a stoupají do klidu divočiny.
Medvědice se naposled ohlédne a pomalu naviguje posádku do horních partijí Západních Tater.
Sheldon vyspaný doslova dorůžova :-). Další den totiž vstáváme až se svítáním a míříme dolů do lesů. Chceme se zašít na noc k řece, udělat konečně ohýnek a taky tu začíná být přes den docela hustý provoz.
Hřeben úžasných Západních Tater utopený v dopolední mlze.
Text: Havroš, Foto: Havroš & Sheldon
