Existují tvorové, které je velmi obtížné v povodí Hvozdnice spatřit. Aktivní jsou převážně v noci a den tráví odpočinkem v úkrytu. Jsou to především šelmy, které vycházejí na lov za soumraku. Tajemní duchové Hvozdnice.
Mezi nejopatrnější lovce patří lasicovité šelmy. Vidět tyhle specialisty přes den můžeme jen výjimečně, ale během zimy je situace podstatně lepší. Je pro ně obtížnější sehnat větší množství potravy díky zvýšenému výdeji energie, proto jsou aktivní i během dne. Zatím jsme s Kamilem moc štěstí neměli a podařilo se nám chvíli pozorovat pouze vydru říční a kunu lesní.
Kuna lesní spěchá do bezpečného úkrytu v korunách stromů.
Kdy přesně se na Hvozdnici objevily vydry říční zatím nevíme, ale nějakou tu generaci tam podle pamětníků budou.A tak jsem mohl během zimy opět sledovat chodníky a pobytové znaky. Jakmile se ráno jen lehce rozednilo, byla vydra vždy fuč a koukal jsem pouze na ještě horký trus s pronikavým rybím zápachem plný kostí a šupin. O to větší bylo překvapení, když jsem ji v únoru spatřil až v 8 : 15, jak neuvěřitelně rychle pročesává poslední rybník. Šel jsem s ní podél břehu asi 200 m, než mě zpozorovala a pár vteřin jsme na sebe koukali. Bylo pod mrakem a poprchávalo. Nemohl jsem s vydrou soutěžit. Pro vodní prostředí, jako jediná lasicovitá (kunovitá) šelma, je dokonale přizpůsobena.
Dobře obratná je i na zemi, po které se ovšem pohybuje hlavně v noci. Ve vodě tráví většinu času a nepotřebuje ani tukovou vrstvu charakteristickou pro ostatní vodní živočichy. Má totiž jednu z nejhustších srstí (70 000 chlupů na centimetr čtvereční!) plnou vzduchových bublin, které z ní pod vodou dělají stříbrnou bublající raketu. A právě díky kožichu jsme vydry málem vyhladili a jsou stále ohroženým druhem.
Naše vydra říční se nejraději pohybuje v okolí rybníků, kde má hojnost potravy a dost vody (na rozdíl od řeky). Mistní majitelé rybochovů už tak moc nadšení nejsou. Zastihnout vydru při lovu (i když spotřebuje denně cca 1 kg ryb), při jejím neustálém pohybu po až 10 km velkém teritoriu, je ovšem velmi časově náročné a je třeba se obrnit velkou trpělivostí. Snad se nám to letos v zimě podaří lépe a vydří rodinka tu zůstane.
Vydra říční při lovu v rybnících u Slavkova.
Dalším duchem, kterého lze velmi obtížně pozorovat, je kuna lesní. Stopování je obtížnější, protože jde o vyloženě suchozemského živočicha, který navíc tráví hodně času na stromech, kde nejen rád loví, ale i odpočívá ve vlastnoručně vyhloubených doupatech. Kuna je dokonalý postrach menších ptáků a savců, především veverek. Vzhledem připomíná malého rosomáka a stejně jako on, umí ulovit i větší kořist (zajíci). Mnohem větší rosomák sibiřský je největší lasicovitou šelmou na světě a připomíná spíše malého medvěda (vyskytuje se ovšem pouze v severských lesích Kanady, Aljašky, Ruska a Skandinávie). Kuny můžeme objevit také v parcích, vesnicích, nebo městech, kam se rády vydávají za úlovkem.
Sluníčko vychází a je potřeba se co nejrychleji zašít. Kuna lesní v huňatém zimním kožíšku.
Kuna je se svou dokonale ohebnou stavbou těla výborným lovcem na zemi i v korunách stromů.
Kuna lesní zastižená nedaleko řeky Moravice, do které se říčka Hvozdnice vlévá.
Stejně rychle jak se objeví, tak jako správní duchové rychle zmizí. A to je velmi charakteristické pro všechny neposedné lasicovité šelmy. V okolí Hvozdnice můžeme potkat samozřejmě i ostatní druhy, na které jsme zatím neměli štěstí například naší největší lasicovitou šelmu jezevce lesního. Ale duchové existují i v říší ptáků. Jeden takový krasavec je kvakoš noční z čeledi volavek. Spatřili jsme ho již v loňském roce a letos již nenápadně vychoval potomstvo. Najít ho znamená velmi brzo vstávat a mít štěstí. Dva kvakoší mládežníci již pravidelně loví u rybníka.
Text: Havroš, Foto: Havroš a Kamil
Kuna lesní
Vydra říční
Vydra říční zachycená na rybníku u Slavkova nedaleko Hvozdnice.