Na letní cestě Bulharskem jsme zamířili také do pohoří Východní Rodopy. Jen kousek od hranic s Tureckem jsme obdivovali tamní divokou přírodu a především všechny živočichy přežívající v neskutečných letních hicech bulharského vnitrozemí.
Rovnou z Rumunska, kde jsme si užili nádherných hor, pozorování medvědů „na krmítku“, v záchranné stanici i na slavné silnici Transfagaraš, pokračujeme Stříbrňákem směr Bulharsko. Teploty stále ďábelsky vysoké. Krátké třídenní mořské osvěžení poblíž Nesebaru sice uteklo rychle, ale za to bylo okořeněné pozorováním pelíkánů. Dále již následoval výlet do hor poblíž vesničky Madzharovo. Kańonem tam protéká moc pěkná řeka Adra. Původně bylo v plánu pádlovat po řece pár desítek kilometrů, ale nakonec nás víc lákalo koupání, nebo spíš ochlazování těla rozpáleného letním hicem do běla.
Přes den se opravdu nedá venku moc fungovat, což bylo jasně patrné na místním obyvatelstvu. Lidičky tam mají rozum a veškerou činnost provádějí ráno a večer.
S toulavými psy je to v Bulharsku o trochu lepší, než v sousedním Rumunsku, ale stále je dobré být ve střehu.
Silnice vedoucí nad kaňonem řeky Adry, je pořád ještě "sjízdná" i pro normální osobní auta.
Večer vjíždíme do vesničky Madzharovo a supi nás vítají hned na prvním paneláku.
Dědina je proslavená především jako místo, kde žijí velmi vzácné druhy supů. Koupání v řece pod skalními útesy (oblíbené hnízdiště supů) probíhá za neustálého dozoru kroužících mrchožravců. Vznáší se v horkých stoupavých proudech téměř bez mávnutí křídly a pátrají po zdechlinách. Místní supí stanice má vše pod kontrolou a obrovité dravce přikrmuje tím, že jim vozí mršiny a zbytky masa před pozorovací kryty vysoko v horách. Tam si mohou nadšení ornitologové a fotografové vychutnat ptáky pěkně zblízka při hromadném papání. Levná záležitost to zrovna není, ale proč nepřispět na ochranu jedinečné supí populace v Evropě, a ještě mít postaráno o dokonalý zážitek - možnost nerušeně pozorovat supy v jejich přirozeném prostředí na vzdálenost několika metrů. Když se poštěstí, přistanou vám před krytem hned tři druhy: nejpočetnější sup bělohlavý, nejohroženější sup mrchožravý a největší evropský sup hnědý!
Zapadající slunce barví s večerem krajinu do romantického oblečku, ale venku je pořád třicet ve stínu.
Od řeky sledujeme supíky, jak na střídačku vytrvale krouží ve vrcholcích skal.
Na večerní projížďce nad řekou. Moc pěkné výhledy, ale raději zase rychle zpátky dolů, dát ještě jednu koupel.
Letící "žehlící prkno". Sem tam sletí supi i trochu níže a dá se pořídit i pár dokumentačních fotek.
Bratrstvo supů bělohlavých na skalním útesu poblíž hnízdiště.
Při plavání v řece, celý den pozorujeme supy bělohlavé a malé supy mrchožravé. Usedají na terasy potřísněné bílým trusem v okolí hnízd a slují. Je to velká paráda, a tak na poslední den si prostě musím domluvit placený kryt v horách, abych mohl tyhle frajery očumovat pěkně zblízka a při obědě. Bude to síla v takovém parnu, ale málokdy se vracím na stejná místa, takže šance se nemusí opakovat. Nastavuju budík a jde se na to.
Indiánka si užívá osvěžující koupel přímo pod horami, kde hnízdí supí společenstvo.
Na vrcholcích hor hnízdí kromě supů také čápi černí. Někdy se v letu potkávají. I když u nás považujeme čápy za docela velké ptáky, tak v porovnání se supy jsou to hubeňouři. Rozpětí křídel čápu černých je "pouze" 2 m. U supů jsou to téměř 3 m. Ještě větší je váhový rozdíl. Supi váží až 11 kg (čápi 2,8 kg)!
Oblíbená vyhlídka panoramatické cesty kolem řeky Adry.
Ještě jeden průlet supa bělohlavého a honem zase zpátky do vody. Teploty nad 40 °C, na to fakt někteří nejsme stavění.
Supí rodinka na hnízdišti poblíž vesnice Madzharovo v pohoří Východní Rodopy.
Text a foto: Havroš