Abych mohl poskládat co nejvíce informací o situaci kolem rumunských medvědů, bylo potřeba využít také možnost pozorování divokých medvědů z bezpečí krytu. V okolí Brašova není o takové nabídky nouze. Za patřičný obnos vás dopraví hluboko do lesů podhůří Fagaraše, a každý turista si tak může prohlédnout největší evropské šelmy opravdu zblízka. Měl jsem z toho velmi rozporuplný pocit. Znovu mě to jen utvrdilo v předsevzetí, pozorovat divoká zvířata pouze na vandrech divočinou. Jestli se mi má nějaký zvířecí krasavec připlést do cesty, o tom nechť rozhodne Velký duch! Nicméně chlupáči od Zarnesti nám předvedli opravdový souboj o potravu na život a na smrt.
O medvídcích v Rumunsku jsem si celkem rychle udělal obrázek během naší krátké letní cesty pohořím Fagaraš. Narazit na ně můžete na horách, v lesích, ve městech a vesnicích, na silnicích, v záchranné stanici a samozřejmě v celé bohaté historii Rumunska. Místní obyvatelé s medvědy žijí v dobrém i ve zlém, a každý má na ně svůj vlastní názor podobně jako na Slovensku.
Pozorování medvědů u krmítka
Kryty připomínají posedy myslivců a lovců. Úplně stejně se k nim vábí i zvěř. Stačí podstrčit nějakou laskominu. V lepším případě je to potrava, na kterou je zvíře zvyklé z divočiny. Například ve Finsku je to pomleté maso a kosti. V Polsku mršiny zvěře, ale také lidmi pěstovaná kukuřice. Zde v Rumunsku keksy a sušenky s polevou, nějaký odpad nejspíš čokoládoven. Naštěstí se z krytu zvířata pouze pozorují, fotí, ale nezabíjejí.
Na Yukonu a Aljašce jsou medvědi hnědí (grizzlyové) a baribalové normální lovnou zvěří. Lidi je tam nekrmí. Loví je starým způsobem stopováním s pomocí psů. Medvědů tam je dost, tak proč by vláda nevydělávala na loveckých povolenkách. Kryty se nepoužívají. Kdo se nepustí do pozorování sám, může využít služeb průvodců. Divočina je tam rozlehlá a grizzlyové zatím mají jakš takš kam jít. Bohužel před kretény a pytláky, co je loví do jedových pastí nebo z vrtulníku, nemají kam zdrhnout.
Každopádně si medvěd moc dobře uvědomuje, kdo mu ke krytu jídlo nosí. Smrdí to člověčinou stejně, jako ve městě u popelnic, nebo na polích a sadech u vesnic. Jenže chlupáč je více sběrač než lovec a cití potravu na desítky kilometrů. Tak to riskne. Jeho mozek dá vždy přednost zisku potravy "bez práce" a tisíce let zakořeněné instinkty, že člověk znamená smrtelné nebezpečí, se mohou jít vycpat.
Je normální krmit medvědy?!?
Lidi si stěžují na blízkou přítomnost medvědů v obydlených oblastech. Zapomínají rychle na to, jak divokým zvířatům ukrajují do nekonečna jejich životní prostor a přímo pod nos jim připravují prostřené stoly v podobě lehce přístupných sadů, polí, včelínů a popelnic. Požadují vyšší odstřel těchto drzých a nebezpečných šelem. Opět chtějí korigovat stavy podle sebe, přitom medvědi si své počty umí dokonale regulovat sami, právě podle úživnosti teritoria. Pokud by do toho člověk nezasahoval.
V Rumunsku je medvěd hnědý chráněný od roku 2016. Aby se jim tam náhodou nepřemnožili, byl povolen roční odstřel 120 kusů. Samozřejmě trofejních kusů (velkých samců). Těch, kteří jako jediní mohou sami korigovat svou populaci! Podle posledních zpráv se má zvýšit odstřel medvědů na 426. (Podle ministerstva neexistují „uspokojující alternativy“ usmrcení zvířat. Rumunské úřady v letech 2016 až 2021 zaznamenaly 154 útoků medvěda na člověka, v jejich důsledku 14 lidí zemřelo a 158 utrpělo zranění.)
Je tedy v pořádku krmit medvědy? Pokud jsou chránění nabizí se odpověď, že jde znovu jen o kšeft. Medvědi si zvyknou, a pokud jim to pokaždé projde, tak nic nebrání zasít do genů novou informaci, že tady to sice smrdí člověčinou, ale nic tu nehrozí. Medvědům to ale ubírá na kondici a bez ní by v divoké přírodě nepřežili. Když si na krmítko zvyknou, půjdou potravu hledat k lidem.
Mrknout se na huňaté obry Karpat pěkně zblízka, nabízí různé společnosti. Firmy pod záštitou správy národních parků a odborné ochrany přírody i společnosti vyloženě podporující ekoturistiku s výsledkem zajistit lepší výdělky místním usedlíkům.
Má velmi chabá angličtina a krátká e-mailová korespondence s pomocí překladače, mi umožnila získat určité informace od jednoho z provozovatelů výletů za medvědy se sídlem v Zarnesti. Níže pár odpovědí:
Je v pořádku krmit divoké medvědy?
Ano, je to v pořádku. Hlavním účelem tohoto místa, je udržet zájem medvědů o tuto část lesa, namísto krmení z odpadkových košů v okolních městech a vesnicích.
Došlo letos ve vašem okolí k nějakému medvědímu útoku na člověka?
Nebyly zjištěny útoky v naší oblasti.
Můžeme se volně pohybovat tady v horách? V oblasti, kde jsme medvědy pozorovali?
Ne, samostatně lze chodit pouze po značených turistických trasách. (zajímavé je, že to není národní park, ani chráněná oblast)
Při pozorování medvědů ve vašem krytu jsme si všimli, že krmíte medvědy sušenkami s polevou. Není to pro medvědy nebezpečné? Průmyslové produkty? Je to v pořádku? Dokáže si medvěd zvyknout na přítomnost člověka a spojit si ji s jídlem? Nebude pak vyhledávat lidské obydlí v souvislosti s lehce nabytou potravou?
Ne, sušenky neovlivňují zdraví medvědů (neubližujeme zvířatům a ani to nepodporujeme); z toho, co jsme si všimli - medvědi nespojují člověka s jídlem.
Je výdělek, který získáte ze svého podnikání, jen pro vás, nebo slouží k ochraně medvědů? Přispíváte záchranné stanici "Libearty Bears Center" v Zarnesti?
Záchranné stanici nepřispíváme, ale na ochranu medvědů částečně ano.
Žije zde asi 6 000 medvědů. Je v Rumunsku povolen lov medvědů? Kolik kusů za rok?
Lov není povolen.
Máte tady pytláky? Zaznamenali jste ilegální lov medvědů?
Nepozorujeme žádné lovecké pytlačení, ale pytláctví stále probíhá. Medvědi jsou zabíjení jedem a pastmi.
Myšlenka ukazovat lidem divokou přírodu, s cílem vštípit jim do palice povědomí o ochraně přírody, je jistě velmi ušlechtilá. Stejně tak podpora nízké životní úrovně místních lidí a nových obchodních příležitosti zejména ve venkovských oblastech.
Ovšem, jestli je to dobré pro medvědy, to si nejsem tak jistý. Trochu se bojím, abychom se v budoucnu na cestách divočinou, ještě někdy potkávali s těmi pravými obezřetnými divokými medvědy.
Tahle medvědice si musí na místo u stolu pěkně počkat. Má rozum. Medvíďata schovala v lese a drží se zpátky. Dostat se do blízkosti obrovitých samců opravdu nechce.
Galerie zjizvených medvědů
Před kavárnou na konci Zarnesti tedy nastupujeme do auta a paní průvodkyně s krmiči nás vyvezou 10 km do divočiny k připravenému krytu. Než stačíme přeběhnout z vozu do boudy, medvědi už přešlapují kolem. Krmič je zvyklý a nehne ani brvou, když mu první chlupatý Goliáš žere sušenky téměř z lopaty.
Během tří hodin se v podvečerním světle představí devět ohromných medvědů. Hnědáči se sice mydlí o potravu celkem běžně, ale tady to vypadá, že si dávají extrémně záležet. Všichni jsou parádně zjizvení. Jejich čumáky zdobí strašidelné šrámy. V kožichu se červenají ještě čerstvé trhliny.
Všichni samci jsou téměř černí. Na krmítko přichází nejdříve ti největší, nejsilnější. Povětšinou ti nejstarší a nejzjizvenější. Medvědice, tradičně světlejší, čekají na zbytky. Medvíďata se této společnosti zdaleka vyhýbají a dělají dobře. Byl tam jeden „ročák“. Třásl se na vzdáleném kopci a chybělo mu půl čumáku.
Tohle krmítko pravidelně okupují stále stejní medvědi a možná dokonce rodiče a sourozenci. Kdyby si potravu museli obstarávat sami, nejspíš by tak neplýtvali energií při vzájemných soubojích. Králem tohoto shromáždění byl starý Bezouška. Obrovitý samec. Měl jen jedno ucho, jeden spodní špičák a potrhanou pravou půlku hlavy. Dával si načas, ale když konečně přišel, museli ostatní poslušně čekat, až si nacpe břicho.
Al Capone se zjizveným čumákem před krytem v Zarnesti u Brašova.
Starý Bezouška v celé své kráse. Přestože má na krku asi 20 let, již jen jeden zažloutlý spodní špičák, jedno ucho a řádně přičíslou levou půlku hlavy, není radno motat se mu kolem jeho sušenek.
A tady je pan Rozpůlený. Za předníma nohama kolem celého těla jsou jasně vidět stopy drátu. Památka na místní pytláky.
Vypasený Al Capone právě rozdýchává soukromý rozhovor s Bezouškou. Nějak nepochopil, kdy začíná jeho směna u krmítka.
Souboj na život a na smrt o plněné sušenky.
Jako první dorazil mladší chlapák Al Capone. Byl tak tlustý, že se futrováním nemusel zabývat dlouho a souboj s Bezouškou neriskoval. Jeho nos si to nejspíš dobře pamatoval. Navíc čerstvé rány za krkem svědčily o nedávné drsné výměně názorů mezi nimi.
Ostatní samci poctivě čekali, až se ty dvě obludy nažerou. Až na mladého medvěda, který měl s lidmi velmi špatnou zkušenost. Tenhle Rozpůlený byl v prvním roce života chycený do pytláckého oka. Téměř to medvídka rozpůlilo, ale nějakým zázrakem se dostal ven a přežil. Na jeho těle je stopa po drátu stále jasně patrná. I přesto přichází k lidem pro krmení. V hlavě se mu to po tom strašném úrazu asi trochu pomotalo, protože se pokusil šáhnout Bezouškovi na jídlo.
Rozpůlený to prostě risknul a začal si dělat nárok na ty největší sušenky promazané voňavou bílou náplní. Na tyhle dobrůtky ovšem mají nárok pouze starý Bezouška a bachratý Al Capone. Pravidelně se u nich střídají jako při dvousměnném nepřetržitém provozu.
Tak to má být. Bezouška nad hromádkou těch největších sušenek kontroluje situaci. Na zbytky čeká mladá odvážná trojka. Světlá medvědice, pan Rozpůlený a další nedočkavý mládežník.
Začíná jít do tuhého. Starý bojovník Bezouška domlouvá mladému méďovi vpravo. Na krátký okamžik nevěnuje pozornost Rozpůlenému. Ten dělá osudovou chybu a natahuje se pro ty krásně velké neodolatelné dobroty.
Bezouška si bere Rozpůleného stranou na krátký pohovor. Naprosto klidně a zkušeně zvedá levou tlapu, aby vystřihnul jeden za svých obávaných pohlavků. Na snímku je krásně vidět chování a reakce mladého medvěda, když je vystrašený. Pokud chlupáče v divočině překvapíte, vylekáte, nebo naštvete u potravy, bude vypadat přesně tak. Zježené chlupy, sklopené uši, ohrnuté pysky, obnažené zuby, slintání a funění. Po takovém projevu většinou následuje útok.
Ještě před očekávaným obranným útokem inkasuje Rozpůlený během zlomku vteřiny levý hák, který ho naštěstí jen lízne a tak tak, že si nepřekousne jazyk. Zkušený bojovník Bezouška si vždy udržuje výhodnější pozici na vyvýšeném místě!
Pak zaůtočí přímo na tu hezčí stranu Bezouškovy hlavy.
Starý huňáč je stále klidný. Ostřílený stovkami soubojů, nehodlá vydat poslední nepoškozená místa své tváře lacino.
Vpravý čas trhne hlavou nahoru a obratně se vyhne tesákům soupeře. Rozpůlený klapne tlamou naprázdno. Dál už pokračuje souboj jednoznačně. Stařešina zasadí mládežníkovi pár dalších úderů a oba mizí v oblaku zviřeného prachu za blízkým keřem. Jakmile se prach usadí, naskytne se nám předpokládaný pohled.
Starý Bezouška vítězoslavně odfukuje nad hromádkou těch nejlepších keksíků. Pana Rozpůleného už jsme ten den nespatřili.
I bez lakování, vzbuzují "nehty" medvědích slečen velký respekt. Obyčejně bývají delší a tenčí než u samců. Medvědí samci mívají drápy kratší, za to mnohem silnější. Pokud se medvědi na krmítku zdrží déle (což záleží na množství nasypaného žrádla), lze pozorovat detaily jejich výzbroje a výstroje. Právě drápy a chodidla skrývá v divočině většinou hustý porost. U vyšlapaného krmítka je to přesně naopak.
Při prohlídce v okolí krytu bylo možno pozorovat i další medvědy. Opatrné medvědice a jejich potomky. Pokud se medvídci mladší 3 let přiblíží k obrovským samcům u krmítka, mají zaděláno na velký problém. Své by o tom mohl vyprávět čumák mladého chlupáče na obrázku výše.
Každopádně přeji všem rumunským medvídkům, krmeným i nekrmeným, dlouhý spokojený život a doufám, že se s nimi v divokých Karpatech zase brzy potkám. Na vandru a bez krmítka.
Text: Havroš, Foto: Havroš