Volavky jsme pozorovali v povodí Hvozdnice, u řeky Moravice a u rybniční soustavy v okolí Jistebníku. Během roku jsme se přesvědčili, že jsou to opravdoví mistři svého řemesla. Dokonale ovládají lov "harpunou", kterou mají v podobě štíhlého zobáku přímo na hlavě. Jakmile se na kořist zaměří, má to spočítané. Sledovat tyhle elegantní "baletky" je opravdový zážitek, ale přiblížit se k nim není vůbec snadné.
Volavky se u nás vyskytují téměř u všech vodních ploch a nedaleko Hvozdnice (ve Stěbořicích) mají dokonce hnízdní kolonii. Samozřejmě na strategicky výhodném místě v bezpečí vysokých korun stromů obklopených z jedné strany vodou a z druhé neprostupným lesem. Hnízdí jich tam desítky a za neustálého křiku se předvádí při námluvách, opravují roky používaná hnízda a vyvádějí mladé. Pro potravu létají k rybníkům, na pole a dokonce i výjimečně do lesa.
Právě na kraji lesa u řeky Moravice se nám předvedla při lovu volavka popelavá. Zkamenělá sledovala desítky minut vodní hladinu. V tom se pár metrů za ní ve spadaném listí něco šustlo. Stačily dva rychlé kroky a během zlomku vteřiny se v zobáku volavky mrskal norník rudý. Hlodavec neměl pražádnou šanci. Putoval ihned do žaludku a za chvíli už tahle drsná baletka opět nehybně stála nad hladinou řeky.
Na území České republiky pravidelně hnízdí čtyři druhy volavkovitých: volavka popelavá, kvakoš noční, bukáček malý a bukač velký. Nepravidelně zde hnízdí též volavka bílá a volavka červená, příležitostně, jako letní host, sem zalétá volavka stříbřitá. Poslední jmenovanou jsme pravidelně potkávali dole na jihu při naší výpravě do Slovinska. Na vzácnou volavku vlasatou jsme museli popojet až k nejnižšímu bodu Slovenska.
Volavky slupnou vše, co se kolem nich šustne, ale se svou harpunou jsou nejlépe přizpůsobené pro lov ryb. K tomu jim také skvěle slouží dlouhé štíhlé nohy, typický znak brodivých ptáků. Někdy je až neuvěřitelné, jak velkou kořist dokáží spolknout. A když jim to nejde, tak ji vyvrhují a zkoušejí to znovu.
Volavky jsou velmi plachá stvoření a když se dostanete do jejich perimetru ihned startují do vzduchu a umí přitom pěkně nadávat. Pokud se ale k volavce dokážete přiblížit, nebo ji pozorovat i z větší dálky třeba dalekohledem, stanete se svědky úžasné lovecké strategie. Párkrát se nám to poštěstilo a vždy to byl báječný zážitek.
Hnízdění volavek popelavých nedaleko rybníků u Stěbořic.
Volavka nejprve dlouhou dobu nehybně pozoruje vodní hladinu. Očima ustavičně pátrá po rybách s krkem nataženým jako zaměřovač. Když nešťastnou rybu zaměří, natáhne "harpunu" směrem dozadu a složí krk do esíčka. Jako blesk pak vystřelí hlavu do vody. V zobáku si úlovek otočí hlavou dopředu a celý ho polkne. Jak dokáže ty obrovské kapry prostrčit jícnem a tenkým krkem je mi dodnes záhadou.
1. Zaměření kořisti. Předvádí volavka bílá.
2. Nenápadné a pomalé natažení harpuny, aby nebyla kořist vyplašena.
3. Bleskurychlý útok ve zlomku vteřiny. Tentokrát skončil v zobáku volavky nic nechápající karas stříbřitý.
Ale volavky umí lovit i jinak. Volavku popelavou jsme na rybnících u Slavkova pravidelně přistihli jak loví "z vody". Plave jako normální kačena po hladině a zobákem neúprosně trestá všechny nepozorné rybky. Běžně také prochází vypuštěné rybníky a v blátě sbírá uvízlé ryby.
Volavky jsou nesmírně elegantní a jako většině ptáků také jim kdysi hrozilo vyhubení člověkem. Například volavka stříbřitá, se svými nápadnými žlutými prsty, byla zabíjena jen kvůli okrasnému prachovému ocasnímu peří. Dámy je rády používaly k ozdobě klobouků.
Volavka popelavá předvádí na rybníku poblíž Hvozdnice netradiční lov "plavmo".
Opět na slavkovském rybníku. Tentokrát místní volavka sbírá macaté kapříky ve spuštěném rybníce.
text: Havroš, foto: Havroš a Kamil
