Letní putovní dovolenou divokou přírodou Maďarska, Chorvatska a Slovinska jsme si užili v podobě jednodenních výletů po rozmanitých lokalitách plných volně žijících zvířat, a i když probíhala okurková sezóna, bylo stále na co se dívat.
Autem jsme urazili téměř 3000 km, navštívili národní park Kiskunság v Maďarsku (1), Slunj s řekou Koranou, poloostrov Krk, Koromačno u pobřeží Istrie v Chorvatsku (2), soljany v Sečovlje a Strunjanu, řeku Soču ve Slovinsku (3), jezero Predil v Itálii a na závěr týden v Alpách pod Grossglocknerem v Rakousku (4).
Nejsme sice vyznavači vysokých teplot, ale sedět doma se nám v covidové době taky nechtělo, tak jsme napakovali "Stříbrňáka" jídlem, stanem a kánoí, a vydali se oklikou směr Středozemní moře, až do rakouských Alp.
Skokani skřehotaví na jezeře Kolon v maďarském národním parku Kiskunság, hnízdní nory vlh pestrých, ale především mandelík hajní, nás přivítali v srdci maďarské pusty.
Tradiční krajina plná mokřadů, jezer, pastvin, stepí, písčitých cest, specifických domácích zvířat a statků se šindelovými střechami byla moc fajn, ale ve 30 stupňových vedrech jsme se každý večer moc a moc těšili na koupel v místních jezerech. Taky autíčko si užilo takový menší "Dakar". Třetí den cesty se ochladilo a spustil celodenní déšť. Ideální pro přesun do středního Chorvatska.
Indiánka ve své "ornitologické" výstroji při pozorování fauny i flóry na jezeře Kolon.
V Chorvatsku jsme dorazili do malebného městečka Slunj, přečkali deštivou noc v kempu (mimochodem noc byla velmi zábavná, jelikož francouz kempující vedle nás, na oplátku za slivovici, vpravil do mého těla trochu lehké avšak vydatné drogy, se kterou jsem si užil ještě následující den) a hned ráno zavezli Stříbrňáka do cíle naší cesty asi 21 km po proudu. Zpět jsme stopli autobus, pak si vyzvedli loď, kterou jsme si nechali u místních na zahradě, nafoukli a odrazili konečně od břehu na slavnou řeku Koranu, kde se natáčel neméně slavný film Vinnetou.
Řeka je to opravdu nádherná, a i když se nám ze začátku trochu prášilo od vesel, tak po 2 km jsme již vesele skákali příjemné travertinové stupně a užívali dokonalého klidu na liduprázdné řece. Až do cílového kempu jsme nepotkali člověka. Ovšem za to ledňáčků říčních bylo všude plno. Noc jsme strávili v opuštěném kempu u břehu řeky.
Přejezd dolů k pobřeží Středozemního moře nejdříve velmi připomínal naše lesy. Jen cestu nám pestřila hejna vlh. U moře na prázdné pláži pod mostem na Krk jsme pojedli z fíkového keře a přesunuli se do kempu na poloostrov Istria kousek od Koromačna. Strávili jsme tam dva dny a třetí den hurá na slovinskou hranici - na vyhlášené mokřady soljany v Sečovlje.
Moc zajímavá procházka místem, kde se vyráběla sůl tradičním způsobem. Na léto tam bylo i docela živo, ukázala se rodinka nutrií říčních, volavky stříbřité, vodouši šedí a samozřejmě racci, vrány, kormoráni....paní správcová nám podala přesvědčivý výklad o historii soljany a cestou zpět jsme to vzali přes místní vinice a pěkně se nadlábli čeveného, bílého a nakonec i oblíbených fíků. Už jsme ale mířili na další soljanu v parku Strunjan.
Poslední etapa naší cesty směřovala alespoň na dva dny do Slovinska, přes Tolmin kolem řeky Soči (Soču a Julské Alpy už známe z předešlých výprav především na vodu, takže jen nostalgický průjezd :-)) a stoupákem na sedlo Predel. Na noc jsme se vlastně spustili na skok do Itálie rozbít tábor k parádnímu jezeru Lago di Predil, kde jsme si mohli zase po dlouhé době vychutnat vůni táboráku. A pak už fofrem do hor rakouských Alp, ale to už je zase jiný článek :-)
Nádherné panoráma Julských Alp v údolí řeky Soči.
Soča si po celé délce toku udržuje charakter horské řeky.
Malebné Julské Alpy tyčící se nad vesnicí Strmec.
Z Julských Alp přes sedlo Predel a dolů k jezeru za hranice Itálie.
Text: Havroš, Foto: Havroš a Indiánka