Tři dny na vandru údolím Gossnitz kolem jezer Langtalsee v rakouských Alpách. Pod nejmodřejší oblohou, jakou si jen v horách můžete přát, jsme se přesvědčili, že i v Alpách se dají najít místa, kde na pohodové trase dokonalou přírodou nepotkáte ani živáčka.
Nejmohutnější horský systém rakouské části východních Alp nás přivítal na léto poměrně studeným počasím. Z ubikace v Heiligenblutu jsme s Indiánkou první tři dny vyráželi ve sněhu a dešti pouze na jednodenní kratší tůry v liduprázdné krajině. V chladném počasí jsme projížděli vysokohorskou Grossglocknerskou silnici téměř sami. Při výstupu nad ledovec Pasterze nám společnost dělali všudepřítomní svišti, kavky a vzácně i kozorožci.
Téměř po třech dnech se na nás konečně usmálo štěstí, vylezlo slunce a předpověď vypadala slibně. Třídenní trek divočinou Vysokých Taurů mohl začít. Z Heiligenblutu (1200 m n/m) jsme ostrým stoupákem vyšli do výšky cca 2300 m na kopec Hinterm Hap a pak přes hřeben přešli na východní svah úžasného údolí říčky Gossnitz.
Během dne jsme po vrstevnici dorazili k dolnímu jezeru Langtalsee, místo na nocleh opravdu svělé, ale zatím jsme si ho moc neužili, protože nás zastihl soumrak a pokles teploty směrem k bodu mrazu. Těch 11 km na těžko směrem nahoru bylo akorát, tak polívka, trochu slivovice a spát. Ráno čekáme, až sluníčko vyjde nad hřeben a rozmrazí nám stan. Hned jak se ukáže nahříváme kosti a kocháme se tím fantastickým místem. Pak už je cesta nahoru kolem prostředního a nakonec i horního jezera Langtalsee stále krásnější.
Počasí nám stále přeje, tak se zastavujeme u horské chaty Elberfelder na pivko, kde potkáváme první a poslední 4 lidi. Chatař sice vypadá, že se nudí a chtěl by zapařit, ale i když nás čas netlačí, jdeme raději dál a užíváme tu samotu a parádní počasí směrem dolů kolem vodopádů a horské říčky.
Sluníčko zapadne jako vždy nějak rychleji, než stačíme najít u řeky flek na spaní, takže večeře zase na čelovky. Ono totiž najít v Alpách místo, kde by nebyla kravská "mina" je docela umění i za dne.
Třetí den už jen v pohodě kráčíme dolů směrem ke "Stříbrňákovi". Využíváme počasí a než vyrazíme domů ještě naposledy vystoupáme slavnou Grossglockner Hochalpenstrasse na vyhlídku Franze Josefa udělat pár fotek, když je obloha modrá. Na závěr koukáme pod všudepřítomným Grossglocknerem (3798 m n. m., nejvyšší hora Rakouska) na traverzový výstup skupinky horolezců na vrchol východní stěnou.
Text: Havroš, Foto: Havroš a Indiánka
