Jedinečné přírodní představení jsme zažili na Ruské řece, která pramení pod ledovcem Skilak Glacier z jezera Upper Russian Lake na poloostrově Kenai. Každoroční lososí tah proti proudu zpět z oceánu na rodná trdliště je neuvěřitelná podívaná, kterou lze v takové míře zažít pouze na Aljašce. Měli jsme to štěstí pozorovat nejkrásnějšího z lososů, jak v poslední etapě života vymění svou stříbrnou barvu za ostře červenou.
Při našem putování po Aljašce jsme se na tři dny zastavili také na poloostrově Kenai. Chtěli jsme s Indiánkou v proměnlivém aljašském počasí projít několik náhodných treků divočinou poloostrova. V plánu jsme ale měli i Russian River, ve které by měli táhnout lososi. A když táhnou lososi, je to velká příležitost pozorovat zvířátka, jak tyhle rybky požírají. Hledali jsme hlavně medvědy, ale nakonec nám vyrazil dech samotný tah lososů a setkání s touto statečnou rybou, na kterou jsme si mohli doslova šáhnout.
Někteří lososi již nemají tolik sil a odpočívají v klidnější vodě "vracáků". Takové macky pak není problém házet z vody rovnou na pánev :-), ale udělat jim to prostě nemůžete.
Souboje lososů se odehrávají na vybraných místech řeky. Asi se jedná o jedince, kteří už nyní bojují o samice, nebo o trdliště pro kladení jiker a nebudou mít sílu to dotáhnout až do jezera.
Souboj vždy začíná závodem v silném proudu. Každý samec se snaží být první na pozici a pak jí držet, než bude napaden jiným samcem.
Stejně jako Kenai River je i ruská řeka vyhlášená právě svým rybolovem, zejména lososem. Probíhají tam dva běhy lososa sockeye každý rok, od června do srpna, a běh stříbrného lososa téměř do října. Právě tedy táhnul losos sockeye, nebo-li červený losos nerka.
Tento druh tichomořského lososa má během tření primárně červený odstín a zelenou hlavu. V dospělosti rovněž dochází k výraznému pohlavnímu dimorfismu, kdy se samcům zvětšují hrby a výhružně deformují čelisti, aby udělali větší dojem na samice a na protivníky. Dorůstají přes 80 cm a mohou vážit až 7 kg. Mláďata zůstávají ve sladké vodě (obvykle 1 - 2 roky), dokud nejsou připravená migrovat do oceánu na vzdálenosti až 1 600 km. V oceánu stráví přibližně 2 - 3 roky, než se vrátí do sladké vody na místo tření. Jakmile vplují do sladké vody přestávají přijímat potravu a veškerou energii musí podle uvážení rozdělit do bojů o samice a do síly budoucí generace. Losos sockeye je semelparous, tzn. umírá ihned po prvním vytření. Některé populace označované jako kokanee nemigrují do oceánu a žijí celý život ve sladké vodě.
Losos je životně důležitý pro hospodářství domorodých pobřežních komunit, které loví lososy po tisíce let, zejména těch na severozápadě Pacifiku. Divoký losos také hraje klíčovou roli v ekosystému, od oceánu po horské potoky a lesy. Více než 130 živočišných druhů, včetně kosatek dravých a medvěda grizzlyho, se živí lososy a těží z výhod bílkovin a živin obsažených v rybách. Divoký losos zmizel z mnoha řek během dvacátého století kvůli nadměrnému rybolovu a změnám stanovišť, stavbě přehrad a znečištění vody.
Běžně dochází k tvrdým střetům a oblíbený je především útok zezadu na ocasní ploutev. Red Salmon, nebo-li červený losos nerka, nebo také "sockeye", je opravdu nádherně vybarvený v době rozmnožování. Bohužel to zažije jen jednou za život.
Smutný konec lososího tahu má pro tamní přírodu nenahraditelný přínos v podobě živin z oceánu.
Pro změnu v aljašském městečku Haines probíhá tah lososů přímo před domy obyvatel a pro návštěvníky jsou připraveny informace o důležitosti lososů v přírodě.
Smrt lososa není zbytečná. Protože tito lososi hynou v horních tocích řeky, místní flóra a fauna těží z přílivu živin, které losos přinesl z oceánu. Tímto způsobem životní cyklus lososa podporuje rozmanité ekosystémy, které leží podél pobřeží severozápadního Pacifiku (např. přínosem až 80% dusíku potřebného pro vegetaci).
Ruská řeka je dlouhá pouze 21 km a vytéká na severu jezera Upper Russian Lake v Kenai Mountains. Pak pokračuje cca 10 km, následně protéká Lower Russian Lake a po pár kilometrech nakonec ústí do řeky Kenai poblíž městečka Cooper Landing, kde jsme měli základní tábor. Podél řeky vede parádní vícedenní trek divočinou přes hory doly do města Seward. Nám stačil na jeden den cca 20 km okruh. Chtěli jsme se dostat k jezeru, v němž se třou červení lososi. Podmínky jsme na to měli ideální, jelikož kemp u řeky byl zavřený, což přidávalo každému, kdo by chtěl vyrazit nahoru k jezeru, pěkných pár mil pěšky navíc. Na řece byl zákaz rybolovu a tak lososomilní muškaři měli jedinou možnost odchytávat červené krasavce ještě v řece Kenai, než zabočí do Russian River.
Byli jsme tedy opět úplně sami po celou dobu pochodu v divočině. Začali jsme kopírovat skalnatý břeh řeky, aby nám neunikl ani kousek z lososí cesty za smrtí i novým životem. V průzračné říčce nás provázel nekonečný rudý závoj červených hřbetů. Unavené lososy jsme mohli chytat holýma rukama, ale neměli jsme to srdce jim to udělat. Radši si dáme zase polívku ze sáčku a nakrájíme tam místní obří křemenáče. Už tak stačilo pozorovat racky jak chudáky zaživa oďobávají. Přiživil se i orel bělohlavý a krkavci. A samozřejmě medvídci.
Schromaždiště červených lososů nerka pod vodopády. Je potřeba najít poslední zbytky sil a pokusit se probít peřejemi až do kýženého jezera.
Těsně pod jezerem čeká na lososy největší výzva. Musejí překonat Russian River Falls - peřejnatý vodopád na jehož spodním konci se stovky bojovníků schromažďují, aby nabrali poslední zbytek sil k závěrečnému útoku před cílem. Tím je samotné jezero Lower Russian Lake. Z těch tisíců ryb táhnoucích proudem k vodopádu jsme nahoře v jezeře zahlédli jen několik jedinců. Některým dojdou síly už během tahu říčkou.
Aby to nebylo málo, tak mají na lososy spadeno všichni masožraví a všežraví tvorové. Tenhle mladý chlapák grizzly si vyrazil spravit chuť na borůvky u jezera Skilak Lake.
U vodopádů jsme narazili na medvědici s mláďětem. Naštěstí takticky ustoupila, protože mi není jasné, jak bychom se na úzké stezce míjeli :-). Tu pravou medvědí hostinu jsme si nakonec užili, ale až o 1000 km dál v přístavu Haines.
Medvěda můžete na procházkách divočinou poloostrova Kenai potkat opravdu všude. Proto jsme jeden podvečer stanuli na začátku sedmikilometrové cestičky k jezeru Skilak Lake. Čerstvého medvědího trusu tam bylo požehnaně, tak nezbývalo než našlapovat tiše a mít oči a uši v pohotovosti. Při zpáteční cestě se to povedlo a dva medvědí kluci se nám předvedli na pastvě v ideální vzdálenosti, abychom stihli pořídit pár snímků a v klidu si šli každý svou cestou.
Na zpáteční cestě lesem se nám ještě předvedla rodinka tetřívka kanadského a několik dalších ptačích modelů, ale ty nádherné rudé torpéda z Russian River jsme měli stále před očima.
Samička tetřívka kanadského s mládětem.
Starý známý z Teslin River - pisík americký.
Dalším místním krasavcem, kterého jsme potkali na Russian River byl American Dipper, nebo-li skorec šedý.
Mladí racci mají řeku plnou lososů a spoustu místa, ale stejně se mezi sebou perou. Silnější ptáci se většinou přiblíží k soupeři zezadu a odborným chmatem zcvaknou zobákem obě protivníkova křídla.
Text: Havroš, Foto: Havroš a Indiánka
