Když se řekne Britská Kolumbie vybaví se mi náš třídenní vandr k pramenu řeky Robson pod stejnojmennou horu, která je zároveň nejvyšší v kanadských "Rockies". A samozřejmě Glacier Park a Yoho Park. Znovu nám divokost a majestátnost těchto míst vyrazila dech svou pestrou faunou i flórou.
Po návštěvě národních parků Jasper a Banff se přesouváme půjčenou "Dočkou" do Britské Kolumbie. Po nezbytném školení dostáváme od místních "rangers" povolení k táboření v národním parku Robson, balíme bágly na tři dny a v dešti začínáme zvolna stoupat deštným pralesem. Tábor rozbíjíme na vyznačeném místě v „Udolí tisíce vodopádů“ (cca 1000 m n.m), odkud ráno pokračujeme k ledovcovému jezeru Berk Lake.
S úsvitem stoupáme proti proudu řeky Robson asi 15 km až k jezeru Berg Lake (1700 m n.m.). Krajina je zde opravdu úžasná a cestu lemují monstrózní vodopády. Přímo pod ostrým vrcholem Mount Robson je největší vodopád Emperor Falls. Se svojí mohutností a výškou téměř 50 m je to opravdu císař mezi vodopády (1600 m n.m.). Jen o 2 km níže se zařezává do skal Bílý vodopád a Falls of the Pool, který má v půlce splavu opravdu bazén.
Přicházíme k prvnímu ledovcovému splazu. Ledovce roky drtí vše, co jim stojí v cestě, a hrnou před sebou hlínu jako buldozer, než samy roztají. Spraše tvořené táním a erozí vytvářejí v krajině různé tvary: haldy, koryta a jezera někdy tak pravidelné, že máte pocit, jako by je uměle vytvořil člověk, skoro jsme hledali stopy náklaďáků :-).
V okolí Berg Lake se dá vyšplhat například k netradičním vodopádům Toboggan Falls, které vlastně nepadají, ale valí se jako po klouzačce do Berg Lake pod úhlem téměř 45 stupňů. Z jejich vrcholu je příjemný pohled na ledovcové splazy táhnoucí se až do jezera a na majestátní horu Robson.
A nahoře cítíte dech zimy. Od Toboggan Falls vede cesta vrchem, až na Robson Pass, z kterého už je dobré dojít až k ledovci Robson Glacier. Zde se také rodí v jezírku Robson Lake řeka s názvem - jak jinak - Robson River. Tady si už můžete pořádně vychutnat obrovitost Mount Robson, nejvyššího masivu kanadských Skalistých hor (3954 m n.m.).
Po cestě zpět se znovu kocháme pohledem na ledovcový splaz pojmenovaný po jezeru do kterého ústí - Berg Glacier a na sousední Mist Glacier. Mount Robson nám téměř celé tři dny úspěšně schovával svůj vrchol do mraků.
Poslední den znovu scházíme hustým porostem mezi mohutnými cedry, tsugami (česky jedlovci) a zvětšeninami našich tújí. Údolí řeky Robson tvoří dokonalý deštný prales, poprvé se zde s respektem setkáváme se zákeřným „ďáblovým obuškem“.
Pokračujeme zpět do Banffu, bohužel cca 500 km dlouhou objížďkou přes Kamploops. Druhý den znovu v Canmore, kde se zastavujeme doplnit zásoby. Probíhají
právě nějaké místní trhy, tak můžeme ochutnat například pálenku „Divoký život“. Dál směřujeme do USA konečně za indiány Velkých plání.
Britská Kolubie si pro nás ale schovala na posledních pár dnů to nejlepší ze své pestré nabídky - Glacier Park a především park Yoho.
Glacier Park má co se týká ledovců opravdu co nabídnout. Protože se pomalu blíží odlet, tak vybíráme tu nejtěžší a nejvyšší trasu podél potoka Illecillewaet, až ke stejnojmennému ledovci. Cestou je nutné překonávat rozsáhlá sněhová pole a dávat bacha, abychom někde nezahučeli...což velmi oceňuje Kamilek.
Ladovec Illecillewaet je opravdový macek a lze po něm vyšplhat až do výšky 3100 metrů n. m., až k vrcholu Mount Sir Donald (3247 m n.). Bohužel na zdolání nejvyšší hory parku Glacier, už mi chybělo horolezecké vybavení.
Dlouhodobým zkoušením jsme vyhodnotili také nejlepší kanadské pivo výletu. Moc silné nebylo dobré a mezi „pětivoltovými“ zvítězilo jasně pivo Kokanee. Navíc si neuvěřitelně udržovalo nízkou teplotu i v největších hicech. Proto bylo právem nošeno do svého přirozeného prostředí.
Druhý nejvyšší vodopád Kanady se jmenuje Takakkaw Falls a je vysoký 380 m. Zajímavější však byla ta „bílá káva“, která se valila říčním korytem, nebo medvědí tráva - další populární rostlinka, které je v parku Yoho a vlastně celých Skalistých horách všude plno. Naše poslední zastávka se jmenuje národní park Yoho.
Po jedenáctikilometrovém pochodu do kopce (jelikož zde jezdí pouze dlouhodobě vyprodaný školní autobus) se dostanete na nejkrásnější místo parku Yoho a možná i na jedno z nejkrásnějších míst na světě. Areál jezera Lake O´Hara (2020 m n. m.) se v anketách pravidelně umísťuje v top 10 naší planety. Opravdovým zážitkem jsou pak treky k výše položeným jezerům. Z Lake o´Hara můžete stoupat kolem potoka k Mary Lake a pokračovat na Opabin Lake.
Zlatým hřebem je trek k jezeru Lake Oesa (úplně vlevo). Dostanete se mezi strmé skalní stěny, kde lze se základní horolezeckou výbavou pokračovat, až na Abbot Pass (3000 m n. m.), kde stojí historická horolezecká chata s možnosti noclehu (na pár let vyprodáno :-)).
Zajímavé bylo, že dolů k hlavní cestě vždycky přistavili o několik autobusů víc, takže jsme se tam vlezli. Nevím jak to dělají, ale dělají to dobře. Tak hurá do školního autobusu jako Bart Simpson (pravděpodobně jediný prostředek hromadné dopravy, který je schopen po tak rozbité trase jezdit) a šupem do Calgary na letiště. Domů se fakt nechce, a to jsou přesně ty chvíle, kdy prosím Velkého ducha divočiny, aby něco udělal :-)....třeba výhra ve sportce? No nic, tak zase třeba za rok, až našetříme.
Text: Havroš, Foto: Havroš a Kamil
