V polských Bieszczadech bylo tentokrát vše naopak. Počasí se předvedlo jako absolutně nevypočitatelné a v divočině jakoby fungovalo všechno obráceně. Prostě absolutní aprílový víkend, ale i tak jsme se vraceli domů zase o něco chytřejší.
Hned první dubnové ráno v okolí řeky San jsme s Kamilem viděli pouze jednu laň. Fotíme tedy alespoň lovící skorce vodní a konipasy horské. Zatím bylo hezky a tak následně vyrážíme na odpolední výšlap do divočiny. Cestou se stavíme pozdravit Bugusza, u kterého jsme jednou byli v krytu koukat na šelmy. Ten nám okamžitě mění plán. Právě dostal sraženou laň a navrhuje, že ji položíme na louku u krytu a vrátíme ji přírodě. Souhlasíme a těšíme se, jak uvidíme vlky, medvědy, krkavce a káňata tahat se o mršinu.
Počasí je naprosto dokonalé. Od 15 hodin hypnotizujeme laň, ale nesedne si na ni ani ptáček. Když padne soumrak, projde kolem těla medvěd (nejspíš starý a slepý :-)), nedotkne se ani hustě nasypané oblíbené kukuřice a je pryč. V noci slyším praskat větve. Děti noci začínají úřadovat.
Když začne svítat, objeví se na konci louky staré vlčisko s plným břuchem a padlina je samozřejmě pryč. A to je vše. Marně čekáme ještě do deváté a pak voláme Boguszovi. Než dorazí, jdu dohledat laň, abych zjistil, kdo ji měl na večeři. Beru pepřák (nikdy nezapomenu proč na nás útočil grizzly na Yukonu) a jdu jen kousek stopou. Leží na kraji lesa a vypadá, že na ní krátce hodoval pouze ten vlk. No nic, za pár hodin z ní zůstane jen pár chlupů.
Spokojený vlk odchází s plným břichem do lesa a nechává padlinu laňě ostatním šelmám na pospas.
Na bydlíku nás čeká další překvápko, prochází se tam dudek chocholatý a v klidu se krmí se slepicemi. K dokonalému aprílu lze taky zařadit kosa černého, který byl téměř bílý. Pak leje jako z konve. San začíná okamžitě stoupat. Večer to trochu slábne, tak ještě valím na pár hodin stopovat zubry. Zubřích stop a trusu je plný les, ale lumpi jsou pěkně zašití. Podél břehu řeky by se mohlo vyučovat stopování. Spousta pobytových znaků snad od všech šelem. Pozůstatky vlčích hostin jsou všude kolem řeky. Na protějším svahu vychází první jeleni. Parádní divočina.
Pan dudek hoduje na spasené louce mezi koňským trusem, kde se v pohodě dostane na chutné červíky.
Netradičně zbarvený kos černý. Mezi kosy se částečně bílí jedinci objevují poměrně pravidelně – mají různě velký podíl bílých per a mají tmavě zbarvenou duhovku a barvivo v kůži – v tomto případě nejde o albinismus, ale o leucismus, kdy chybí pigment v peří, ale zůstává alespoň částečně zbarvená oční duhovka a zabarvená kůže. Zde je schopnost tvorby melaninu - tedy černého barviva zachována, ale jde o poruchu jeho distribuce.
Někdy lze rovněž narazit na kosa albína – tedy jedince který nemá v peří ani kůži žádné barvivo. Albinismus je genetická porucha, způsobující úplnou ztrátu schopnosti tvořit melanin. Albín tedy ztratí schopnost tvořit melanin na celém těle. Kromě bílého zbarvení peří má i bezbarvou kůži. Červeně zbarvenou oční duhovku způsobují prosvítající krevní vlásečnice. Schopnost tvořit jiná barviva může zůstat zachována. Albinotičtí jedinci mohou být světloplaší, mívají potíže se zrakem a v přírodě jsou zpravidla snadným cílem predátorů.
Albinismus se vyskytuje nejen u zvířat, ale i u lidí, kdy jde o poměrně závažný zdravotní problém.
Pak zase pro změnu sněží. Večer vidíme obrovskou sovu. Je to puštík bělavý a důležitě si hoví v bezpečné vzdálenosti od našich foťáků, které jsou v šeru stejně k ničemu. Radost nám dělá aspoň paní Lula, která nás zve v 11 hodin na pozdní velikonoční snídani s jejími přáteli. Jsme tak nadšeni, že si mažeme domácí chléb rovnou zabijáckou křenovou pastou (fakt vypadala jako naše vajíčková pomazánka). S vypětím všech sil a slzami v očích to do sebe cpeme. Děláme, že je to u nás normální.
Puštík bělavý
Poslední den v Bieszczadech máme ještě jednu šanci. Z mraků se vyloupne dokonalý úplněk jako v horroru. Ve 4 ráno nakopnem stříbrňáka a jedeme na Krywe. Ještě v šeru stopujeme dva zubří býky. Starý kus nám po chvíli zkušeně mizí. Ale mladému býkovi s ulomeným rohem trochu nadběhnu a on nám chvíli dovolí cvaknout pár dokumentárních fotek. Pak majestátně odcválá do šera. Nádhera. Vedle na louce se pase sedm mladých jelenů. U mokřádů potoka ůstícího do řeky San stojí fantastická bobří stavba. Parádní ráno. Až na to, že stříbrňákovi se v terénu rozsypala pravá přední pružina.
Nakládáme tedy všechno včetně sebe na levou stranu a valíme naklonění doprava dom. Na dálnici nám praská v nejvyšší rychlosti i pružina levá. Je to rána jak z děla! Stříbrňák se otřepa a srovná. S vizáží vytuňěného amerického dragsteru pokračujeme jako teenagers s čumákem lízajícím asfalt a likvidujeme spodní plastový kryt motoru. Naštěstí jsme už v Ostravě.
Text: Havroš, Foto: Havroš a Kamil
(Děkuji panu Janu Kašinskému za pěkný článek o kosech na webu záchranné stanice v Bartošovicích)
