Bieszczady to není jen vyhlášený národní park a slavné poloniny, ale především nespoutaná divočina v okolí parku daleko od značených turistických stezek. V hlubokých temných bučinách zde svobodně žijí dravé šelmy např. medvěd, vlk a tajemný rys. Z velkých kopytníků také jeleni a hlavně ozdoba Bieszczad - divoký zubr evropský.
Proto jsme s Kamilem na tento vandr tahali i foťáky s nadějí, že bychom ve volné přírodě mohli tyhle krasavce spatřit. Velký duch byl ale proti. Připravil nám zážitek v podobě dokonalého deštného pralesu.
V noci jsme dorazili do Zatwarnice a složili hlavy pod širák hned na louce u hotelu. Ráno ještě se sluníčkem v zádech vyrážíme na vandr kolem řeky San. Na protějším svahu u cesty proběhnou dva mladí vlci (za dva roky zjistíme, že to bylo kousek od krytů, kam pojedeme pozorovat medvědy). Jsme nadšeni a těšíme se, co nám vandr ještě ukáže.
Nádherné údolí s rozvodněnou řekou San.
Právě, když po pár kilometrech v divočině zrovna brodíme řeku, rozjede se totální průtrž mračen. Déšť během hodiny přejde do klasického plynulého vytrvalce a tma je kam oko dohlédne. Zbytek dne hledáme flek a následně stavíme přístřešek. To ještě nevíme, že dva dny nevystrčíme pořádně nos, protože stavidla jsou otevřeny dokořán. V lese je i přes den tma jak v pytli. Sledujeme jak velmi rychle stoupá hladina Sanu. Řeka se zvedá o 2 metry a bere sebou všechno co jí stojí v cestě. Celá divočina kolem jako kdyby neexistovala. Je totálně mrtvo. Vypadá to, že celý výlet skončil.
Třetí den ráno máme vypity všechny zásoby :-) a je nejvyšší čas to překousnout a vyrazit. Sotva se sbalíme, začíná déšť pomalu končit. S přicházejícím světlem sledujeme rozbouřenou kakaovou řeku a vydáváme se na cestu. Lesy v okolí Sanu bývají celoročně vlhké a blátivé, ale nyní je to totální sračka. Dokonalý deštný prales. Přesto si dáme raději na krk foťáky. Nejednou z lesa vykoukne mladý zubr. Stačím jednou cvaknout a je pryč. Z lesa se ozývá mohutný dusot stáda, jak se vzdaluje do bezpečí temných hvozdů.
Na tábořišti sušíme věci a pokračujeme kolem mokřadů a bobrovišť na druhou stranu řeky. Vystoupáme pár metrů, prohlížíme úžasné údolí Sanu a nakonec táboříme na pěkné louce s vyhlídkou a ohništěm. Slunce konečně svítí, tak sušíme a zaleháváme konečně pod hvězdy. Ráno je vidět, že řeka hned tak neopadne. Končíme tedy vandr s tím, že divočinu necháme zase na příště a zítra navštívíme park.
Hlasitý tah jeřábů popelavých nám konečně přináší lepší počasí.
Poslední pohled na nekonečné bučiny Bieszczad.
Po pěti dnech končíme náš okruh opět v Zatwarnici a tentokrát spíme v poloprázdném hotelu a doplňujeme poctivě tekutiny. Ale opatrně, neboť nás čeká královská etapa. Když už jsme tady, tak vycházíme časně ráno a míříme do brány národního parku. Proběhneme hřebenovku slavných polonin a užíváme výhledy na celý park. Bohužel je sobota a spousty čuristů. Pěkný šok po pěti dnech samoty v divočině. Proto na konci polonin rychle scházíme dolů a s orientací podle slunce mažeme přes kopcovité lesy zpátky k hotýlku.
V národním parku Bieszczady.
Skvělé výhledy na poloninách.
Co se týká pozorování divokých zvířat to sice bylo fiasko (hlavně díky počasí a zvedlé řece), ale divočina Bieszczad nám i tak učarovala.
Text: Havroš, Foto: Kamil a Havroš
