V polovině srpna 2021 jsme poprvé vyzkoušeli možnost pozorování medvědů z placených krytů ve Wild Brown Bear Centru blízko osady Vartius, které leží kousek od silnice Kostamustie asi necelé 2 km od hranic s ruskou Karélií. Dali jsme s Kamilem prachy dohromady a hopsli na letadlo do Kajaani.
Dostat se k medvědovi na pár metrů a udělat hezkou fotku, to se bez návnady a dokonalého maskování nemusí podařit za celý život. Když jsem třeba na Yukonu téměř narazil na medvěda, platilo pravidlo, že se medvěd o všechno postará. Většinou zdrhnul medvěd, nebo jsem vycouval já. A protože žívot ubíhá pekelně rychle a neznáme dopředu dne ani hodiny, není co řešit. Samotná noc v krytu sice vyjde na cca 100 EUR, ale rozhodně stojí za to. A to nemluvím o dokonalé divočině všude kolem a velmi luxusním ubytování včetně stravy. Pohodový majitel Ari si nás vyzvednul rovnou na letišti a jako správný "iceman" nás vřele uvítal krátkým zdvořilostním proslovem a další věta z něj vypadla zase až při odjezdu zpět. Tak to máme rádi.
Všechno je za ty roky co Bear Centre funguje skvěle zorganizováno. Medvědi jsou pěkně sladění s pomocnými krmiči a chodí přesně jako hodinky. Kolem 17.00 vyrazíme do malých krytů pro 1 - 4 osoby. 17.15 je tu první medvěd. Pak rosomák. Pak starý samec a nakonec medvědice. První den a máme "splněno".
Vidět medvědy na pár metrů v jejich přirozeném prostředí je velmi nakažlivé, mohli bychom na to koukat pořád. Až na ty neobvykle vysoké teploty, které dokonale utěsněné kryty přes den rozpálí tak, že ještě ve 3 ráno tam máme 30 stupňů. Tak sedíme v trenkách a sledujeme siluety a posloucháme zvuky medvědů opozdilců, na které už většinou žádné maso nezbude. Po svítání to balíme a jdeme na snídani.
Medvídci dostávají pod kameny nebo dřevěné poklopy kostky mletého masa, na kterých se přiživují všichni malí a velcí všežravci. Chodí zde i vzácně rosomák (více zde) a opravdová rarita jsou vlci. Ty jsme sice neviděli, ale díky vlkům jsme zažili veselou komplikaci, když nám těsně před příchodem do krytu smečka vlků vyžrala všechny újedě.
Ten večer s námi byli v sousedním krytu dva staří ostřílení finští fotografové. Neváhali a zavolali Arimu co to má jako znamenat, že s takovou chlupáči nedorazí. Ari jako správný profík, který si nechce rozhněvat zákazníky, ihned vyslal statečného krmiče, který sprintem doplnil před našim krytem všechny újedě. Stihl to jen o chlup, když byl u posledního poklopu, tak u první újedě už hodoval medvěd. Bylo totiž 17.15 a medvědi chodí přesně.
Naštěstí o lidské maso, které se navíc pohybuje, vůbec nemají zájem a jdou si pro svou pravidelnou večeři, která je jim odměnou za to, že nás v krytech tolerují. Samozřejmě, že o nás ví, ale v hlavách to mají nastavené tak, že jim v krytech nevadíme.....neplašíme, nestřílíme a jsme potichu, tak proč si nedat maso bez práce.
Na večeři chodili pravidelně tři exempláře medvěda hnědého. První byl takový dorostenec, celý vyplašený, co se po každém šustnutí splašil, vyskočil, nebo utíkal. Tomu jsme říkali "Slinta". Byl to takový vystrašený uslintaný atlet a první medvěd co jsme viděli.
Další byla samice, obrovská rezavá medvědice, které nešlo říkat jinak než "Bachyně". Měla opravdu úctyhodné rozměry a když se vynořila vypadala jako malý tank. Ale byla rozvážnější a držela se spíš dál od krytů. Bachna nechodila první. Většinou začínal Slinta. Všichni medvědi přicházeli vždy samostatně s dostatečným intervalem, aby se nepotkali. Slintovo nervózní chování se tak dalo pochopit, jelikož vyžíral maso starším kusům.
Poslední byl krásný hnědý samec s malou jizvou na čumáku. Dostal jméno"Šilha", protože jeho oči ustřelovaly do vnějších stran opravdu hodně. U medvědů je to sice normální, ale u Šilhy to bylo patrné už na velkou vzdálenost. Rozvážný, elegantní a s obrovským respektem. Slinta si dával moc velký pozor, aby se neobjevil u krmítka ve stejnou dobu jako starý zkušený bojovník Šilhavec. Když přišel ke krytu na dva metry a kouknul nám do očí, tak i když šilhal, vůbec to směšné nebylo a my byli moc rádi, že nás od něj dělí těch pár prkýnek krytu.
Setkání s finskými medvědy byl opravdový zážitek a pokud na našich toulkách divočinou dlouho na medvěda nenarazíme, v Bear Centru si to ještě zopakujeme. Ovšem pokud se z toho brzy nestane masová turistická atrakce na pozorování medvědů z luxusních srubů...nějaké základy už tam rostou.
Na závěr ještě pohled z finských krytů: parádní večerní slunce (to zrovna medvědi moc nechodí :-)) a ranní rozbřesk.
Text: Havroš, Foto: Havroš a Kamil