Oblast u osady Vartius a blízké sídlo medvědářského centra na silnici Kostamustie leží necelé 2 km od hranic s ruskou Karélií. Dali jsme s Kamilem prachy dohromady, abychom si zaplatili pár nocí v krytech na pozorování medvědů a taky se trochu porozhlédli po okolní nekonečné divočině.
Finsko a hlavně Laponsko za polárním kruhem mám strašně rád, a když to jen trochu jde, tak plánuju výlety do divočiny právě tam. Je to jedno z nejdosažitelnějších míst nedotčené přírody na velké rozloze, kde můžete být za pár hodin (z Otic do Kajaani cca 2000 km). Stačí v Praze sednout na letadlo do Helsinek a jednou přestoupit na let do Kajaani. Z letiště už si můžete vybrat jak pokračovat, stopem, busem...My jsme využili výhody Bear Centra a nechali se pohodlně odvézt majitelem rovnou na ubytko.
Focení medvědů z krytu se blíže věnuji v jiném článku. Ovšem v téhle krajině si užijete i bez medvědů. Když jsme zrovna nebyli pozorovat zvířata z krytu, tak jsme se toulali finskou tajgou. Na to, že bylo léto, musím opravdu smeknout před počasím, které nebylo vůbec "sfinské" :-), ale prostě bezchybné, většinou samé slunce a minimum srážek. Rovněž komáři vůbec nebyli ve formě a lehce zlobily jen ty prťavé mušky, co prolezou všude.
Jak je vidět, medvědi chodili poctivě na čas každý večer, ale nás zajímalo, co lze spatřit z finské fauny dál. K velké radosti nám Velký duch seslal hned první den další parádní kousek. Rosomák sibiřský, tajemné a mystické zvíře, se v rychlosti prohnal přes výstavní skálu, kde nám ještě zapózoval jaksepatří na takového krasavce. Pak proběhl tajgou, jen jindy plašící cvakání zrcadlovky ho na pár vteřin zmrazilo, akorát tak na jedno fotku, a už byl nenávratně pryč.
Rosomák, jehož jméno je v mnoha jazycích přeloženo jako "nenasyta", je významnou postavou bájí a mýtů indiánského kmene Innuů, kteří obývají Québec a Labradorský poloostrov. Je také znám svou schopností ulovit daleko větší zvíře, než je on sám např. jelena (rosomák je 65 až 107 cm dlouhý, jeho ocas měří 17 až 26 cm a jeho váha dosahuje 6 až 25 kg).
Dalším úžasným obyvatelem tajgy je sojka zlověstná. Když byl čas posedávali jsme u krmítka, kde jsme se fakt nenudili. Přilétali a přicházeli všichni kdo měli zálusk na kus suchého chleba. Nejčastěji pěnkavy, sýkorky, vrány, strakapoudi, krkavci, sojky, zajíci i veverky. Sojka zlověstná pro nás byla největším krasavcem. Jasně, u nás ji nemáme podobně jako rosomáka.
V dálce se nám podařilo zahlédnout i potáplici severní. A pak jsme prostě koukali na parádní východy a západy slunce, na vrány šedivky jak bojují o právo sedět na nejvyšší větvi, na hašteření vlaštovek..... Prostě jen tam být a koukat stačilo bohatě. To hrobové ticho jaké vždy na severu panuje vleze příjemně pod kůži a domů se nechce.
Foto: Havroš a Kamil
Text: Havroš (ostatní info Wikipedia)
