Město Havířov nedávno proslavil seriál Lajna. Ale kromě zábavy je navíc známý ještě jednou raritou. Na starých zaplavených haldách se dlouhodobě daří velmi vzácné užovce podplamaté. A jak jsem rychle zjistil, nejen těmto plazům se tam daří výborně. Do této prapodivné kombinace městského ostrůvku přírody a neskutečného bordelu se rovněž skvěle adaptoval místní poddruh havířovského bezdomovce.
Rybníky zdobené odpadem a hovny (bezdomovců a rybářů) opravdu nabízí k pozorování docela pestrou paletu nejen vodomilných zvířat. Ovšem dokonalou vizitkou pro místní obyvatelstvo (ale taky pro současné lidstvo) je právě lokalita sama. Všude přítomné haldy pivních plechovek, plastů, silonů, zasviněných ohnišť víkendových „fetů“ a dalšího bordelu, skvěle doplňují stany místních Homo sapiens vagus, kteří si ani neumí vykopat blbou latrínu a serou prakticky rovnou na stezku okolo „rybníků“. Vítr tak vesele roznáší posrané papíry po hladině, které tak doplňují ostatní svinstvo, mezi nímž si našly své místo i některé vzácné druhy zvířat. Jistě, zvířata se na to dívají jinak, ale na vybranou určitě nemají.
Zcela nepochopitelný je ovšem přístup soukromých majitelů Sušanských rybníků a vedení města Havířov. Na ceduli u závory vás důležitě upozorní, že tyto bývalé odkalovací nádrže jsou hlídané kamerovým systémem. To je, řekl bych, velmi směšné. Město má znovu malou přírodní oázu kousek od centra, která by měla být alespoň přírodní rezervací, ale evidentně to nikoho nezajímá. A tak místo opěvované herpetology a bohužel i hojně vyhledávané tamními rybáři, bezďáky a alkoholiky, si vesele udržuje originální přírodně zasranou kombinaci.
Malá anakonda milující vodu
Při prvním setkání s užovkou podplamatou, se mi vybavila slavná obyvatelka amazonských pralesů - obávaná anakonda. I když je „podplamatka“ dlouhá jen něco přes metr, mají jednu společnou vlastnost. Oba hadi milují vodu a jsou výborní plavci. V porovnání s naší nejběžnější užovkou obojkovou, která plave jako by se topila, je užovka podplamatá elegantní plavec a rovněž skvělý potápěč (obě užovky vydrží pod vodou až půl hodiny). Také se živí téměř výhradně rybami a někdy obojživelníky. Na rozdíl od našeho jediného jedovatého hada zmije obecné, je jen slabě jedovatá. Naši další užovkovití jsou užovka hladká a velmi vzácná užovka stromová.
Samotné setkání s užovkami bylo velmi příjemné. Pokud jsem se nehýbal, přilézaly mladší zvědavé „hadičky“ až k mým nohám a dospělé "hadice" zase ochotně pózovaly na oblíbených kmenech při hladině rybníka, kde v poklidu temperovaly kůži slunečními paprsky.
V okolí zaplavených hald je možné dále spatřit některé vodní ptactvo například rákosníky velké, volavky popelavé, ledňáčka říčního a další. A samozřejmě spousty hmyzu a další obojživelníky či plazy.
Setkání dvou generací užovek na oblíbeném místě ke slunění.
Sameček bývá až o třetinu menší než samice, ale v páření mu to samozřejmě nijak nebrání. Proti silným samicím vypadají jako roztomilí drobní hádci.
Zběžná kontrola nad zrcadlem havířovského rybníka.
Dospělý had si nevybíravým způsobem nárokuje oblíbenou vyhřívací parcelu.
Užovka podplamatá dosahuje v některých případech délky až 150 cm.
Loňské mláďě velké sotva 50 cm bojuje o přežití. Vypadá to, že jen tak tak uniklo někomu ze zobáku. V souboji přišlo o levé oko. Mokvající rána velmi zajímá ruměnici pospolnou. Malá užovka se během procedury rychle nahřívá na osluněné stezce u rybníka, aby našla novou energii k návratu do bezpečí pobřežních rákosin.
Ruměnice jsou vůbec zajímavá stvoření. Drzost s jakou pochodují predátorům po hlavách, nebo přímo před tlamou je obdivuhodná. Podplamatky se sice živí rybami, ale pozorovali jsme to také při setkání ruměnic s ještěrkami, žábami atd. Výstražné zbarvení tohoto hmyzu totiž funguje dokonale. Na krovkách má vyvedenou imitaci očí a navíc jako všechny ploštice vylučuje do okolí páchnoucí těkavé látky. Shodou okolností také užovky vypouštějí z kloaky zapáchající sekret, takže si ve finále nemají co vyčítat.
Chvilka občerstvení na lehátku.
Užovka podplamatá je vynikající plavec. Ve hluboké vodě se cítí naprosto v bezpečí. Pod vodou loví ryby, které pak do sebe souká na mělčině.
Teplo dělá dobře nejen užovkám, ale všem plazům. Pokud nenajdou nahřáté kameny, využijí "lidských" pomůcek. V tomto případě beton nebo traverzu.
Pozorovat pohyb hadů je fajn. Někdy moc nachápu, jak se v tom orientují, že se nezauzlí :-).
Pro užovky podplamaté jsou typické vystouplé žluté oči.
Ještěrka obecná (s náhradním ocáskem) nahřívá hřbetovinu uprostřed směsice strusky, plastů, plechů, drátů a tlejícího listí.
Pobřežní rákosiny jsou tradičním domovem rákosníků, kteří jako jedni z mála zvířecích obyvatel zabordelených rybníků dokážou hravě přeřvat nedaleký hluk města.
Pozorovat užovky podplamaté bylo moc fajn. Během pár ranních hodin se na břehu vystřídalo několik generací. Jen škoda toho brajglu kolem, jak píšu výše. Když si odmyslím ten binec, bezdomovce, kravál blízké frekventované železnice a silnice, tak s trochou fantazie pohled na ty nádherné "hadičky" připomínal v pestře zelené letní vegetaci opravdu malou amazonskou džungli s touhle místní malou anakondou.
Každopádně se už do podobných míst, kde se vyskytují bezdomovci tohoto druhu (s podobnými jsme se již setkali při hledání pustovek), určitě znovu nevypravím.
Text a foto: Havroš
