Někdy se to tak sejde, že zalovím ve fotoarchivu starších vandrů a doplním čerstvý článek o související zážitky či fotografie. Plavba s kamarády na plachetnici po Středozemním moři u pobřeží Francie v létě roku 2020 a letošní jarní procházka v okolí Opavy při hledání ještěrek zedních spolu zdánlivě nic společného nemají. Jenže právě tu malou ještěrku jsem poprvé viděl na opuštěném ostrově kousek od břehů Marseille. Byl to sice místní model, ale vůbec by mě nenapadlo, že stejnou krasavici najdeme kousek od domova.
Jak jsme nasrali celou francouzskou flotilu
Při nedávném focení ještěrek zedních na Opavsku jsme sice moc adrenalinu nepocítili, za to "Tenkrát ve Francii" bylo pár úsměvných situací na denním pořádku. S klukama jsme vypluli z přistavu Toulon a na "plné prádlo" si to fičeli rovnou k ostrovům u pobřeží Marseille. Na široké vodní ploše se tam rozkládá Park national des Calangues úctyhodných rozměrů, který obsahuje také neosídlený ostrov Riou. Je tam pár skalnatých kopečků necelých 200 m. n. m. Po pár dnech strávených plachtěním, už mi docela chyběl pohyb, tak jsem si na ty kopečky vyběhl. Kromě "hovnožroutek"(záhadný druh ryb, co se nejraději živí výkaly ošlehaných námořníků), jenž doprovázely naší loď během celé plavby, jsme moc zvířátek nepotkali. Na ostrově byly jen kostí místních králíků a po skalách se hemžily pouze ještěrky zední. Nejspíš místní druh příbuzný ještěrce zední korsické. Bylo fajn ještěrky sledovat, jak pózují na vrcholu nejvyššího kopce a vypadalo to, že jim pevnina vůbec nechybí. Mají tam klid. Jachtaři sice občas zakotví na malé plážičce, stejně jako my, ale jen se okoupou, nebo stráví noc na jachtě. Za bujarého zpěvu námořníků mohou tedy i ještěrky zažít kvalitní kulturní večer.
Ještěrka zední z ostrova Riou.
Ještěrka zední na vyhlídce.
Malebné sklaní útvary ještěrčího ostrova.
Naše jachta zaparkovaná u pláže ostrova Riou.
Na honěnou s frantíky
Tak plachtíme vesele dál po naší okružní trase a po týdnu opět míříme vrátit jachtu do maríny. Následuje přiblížení k přístavnímu městu Toulon. Jen tak mimochodem zde sídlí největší základna francouzského válečného námořnictva ve Středomoří. Když se nám za prdelí vynořila atomová ponorka, přece jen jsme trochu znejistěli. Přesto si to radostně svištíme dál a ovínění mistním Chardonay si ani nevšimneme, že křížíme cestu nepřehlédnutelně obrovitému vojenskému plavidlu. Ovšem doprovodné čluny francouzského námořnictva zas tak ovíněné nebyly.
Zde musím smeknout před kapitánem, který s námořnickým klidem a rozvahou, ignoroval malý "torpédoborec" a jeho vytočeného důstojníka (který na nás chrlil z megafonu jeden francouzský příkaz za druhým) a neomylně udržoval námi zvolený kurz. Vzhledem k tomu, že jsme směřovali ven z perimetru nasraných frantíků, dojeli jsme nakonec ve zdraví do přístavu, aniž bychom měli loď provrtanou výstražnou palbou. Inu, někdy není dobré mít úplně střízlivého kapitána :-).
Atomová ponorka francouzského námořnictva si to sviští kousek od naší veselé jachty.
Vojenské čluny vyráží na steč. Tohle moře zdá se, není pro obě naše plavidla dost velké :-).
Začíná to být docela zajímavé. Megafon se otřásá pod kadencí nadávek francouzského důstojníka. Naštěstí kulomety zůstaly zabaleny :-).
My se bavíme docela slušně. Lodě frantíků brzy pochopily, že s námi nic nenadělají a pomalu to vzdaly. Ještě jedna jachta si koledovala o potopení.
Během plavby nás stihla ještě jedna "bouřka". Tentokrát přírodní, ale i té jsme nakonec ujeli.
Ještěrky zední na Opavsku
Když jsme se v březnu chvíli věnovali obojživelníkům a úžasným žabím námluvám, napadlo nás mrknout se taky po ještěrkách, jestli už nenastavují kůži prvním jarním paprskům. S ještěry proběhlo parádní seznámení "na cestě do pravěku" už v minulých letech a především s naší největší ještěrkou zelenou při námluvách.Nyní nás čekala docela vzácná ještěrka zední. U nás se vyskytuje jen na pár místech a překvapivě se dá pozorovat také kousek od Hvozdnice.
Jak už název napovídá, bylo třeba prohledat prosluněné zdi a počkat na zklidnění větru. Dokonce jsme měli originální pozadí, jelikož "sprejeři" nikdy nespí. Mrštná zvířátka se nakonec opravdu ukázala a naprosto v pohodě se předváděla jako na molu. Nejraději na těch nasprejovaných šutrech. Jsou totiž zvědavé jako všechny ještěrky. Někdy na svou zvědavost doplatí a skončí jako svačinka například v tlamě užovky. Mimochodem svatý Jirka se blíží a my se posnažíme najít pro změnu nějaké to milostné klubko právě užovek.
Parádně vybarvená ještěrka zední. Tentokrát na opavské zdi.
Tahle krasavice obětovala ocásek a nejspíš jí to zachránilo život. Naštěstí Velký duch vybavil ještěrky pro život úžasnou schopností regenerace této části těla. Za pár týdnu bude ocásek jako nový.
Jaká je pravda o původu ješterky zední v ČR?
Kde se tyhle parádní ještěrky u nás vzaly? A jsou původním druhem? Odpověď možná našli vědci z Olomouce v roce 2019. Zjistili, že kriticky ohrožená ještěrka zední, jejíž výskyt se v ČR prokázal až v roce 1999, nepatří mezi zcela nepůvodní (uměle vysazené) živočišné druhy. Odborníci se přiklonili k verzi, že ještěrky zední (Podarcis muralis) už v minulosti na našem území žily a jejich nyní izolované populace jsou blízce příbuzné populacím z nedalekého Slovenska, kam z jihu Evropy zasahuje souvislý areál rozšíření daného druhu. Nemáme zde tedy zcela nepůvodní ještěrky, které by pocházely z Itálie nebo jiných oblastí Středozemí, jako je tomu na řadě míst v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Francii či Velké Británii.
Pokud ještěrky zední v dávné minulosti z území stávající ČR zmizely a poměrně nedávno se díky rozšíření z blízkých lokalit opět uchytily, zapadají podle odborníků do kontextu středoevropské přírody. Měly by být proto chráněny zákonem.
Ještěrky zední vyskytující se na Opavsku (i když pcházejí nejspíš "z dovozu") by tak mohly mít budoucnost zase o trochu lépe zajištěnou.
Klan ještěrek zedních vylézá na sluníčko.
Text: Havroš, Foto: Havroš (Francie), Kamil (Opava)
