Bránou Arktidy po Alatna River

Společně se synem jsme putovali na kánoi tisíce let nedotčenou krajinou pohoří Brooks Range vstříc dobrodružstvím, jež přináší klidný proud nádherné řeky Alatny.

Při našem letošním čundru po Aljašce jsme chtěli, jako vždy, vytěžit z třicetidenního vandrování maximum. Tradičně jsme začali sjezdem řeky na dalekém severu, více než 200 kilometrů za polárním kruhem. Zde se rozkládá slavný národní park Gates of The Arctic, který nabízí hned několik možností. Velmi lákavá byla plavba po řece Noatak, jenže finanční nároky byly krutopřísné a cesta divočinou by nám zabrala celý měsíc. Protože jsme si chtěli nechat pár dní i na průzkum jižního pobřeží Aljašky, padla nakonec volba na řeku Alatna. Je sice kratší, ale zato plná úžasných míst k prozkoumání – zejména v horním úseku, kde je spousta možností vyrazit do hor. Není třeba dodávat, že nabízí také parádní místa k táboření, možnost rybolovu a setkání s divokou zvěří.

Nebylo třeba spěchat a rovněž řeka nevyžadovala nějaké přehnané vodácké dovednosti. Mohli jsme tedy výlet rozložit na 14 dní, s velkou rezervou pro případné rozmary arktického počasí. Zbývalo pořád dost času na pohodové táboření, výlety po okolí a pozorování chlupatých krasavců. Velký duch divočiny nám připravil tradičně nezapomenutelnou podívanou. Předvedly se nám všechny místní celebrity a navíc jsme překvapivě strávili hodně času koupáním v ledové vodě. Na sluníčku bylo opravdu horko, jako bychom ani nebyli desítky kilometrů za polárním kruhem.

"Národní park Gates of The Arctic sousedí s parkem Noatak. Společně tvoří největší souvislou divočinu ve Spojených státech."

Na hmotnosti záleží!

Z Fairbanks nás místní indiánský letecký spoj dopravil do mezistanice Bettles a odtud malý hydroplán na horní úsek řeky. Cena dopravy do divočiny byla pro náš výlet rozhodující. Pokud ovšem nevíte co s penězi, je možné si zaplatit třeba 10 letů tam a zpět a dopravit postupně na řeku jakékoliv vybavení, což je trochu smutné. Naštěstí to nikdo nedělá a cestovky s průvodcema se na Alatnu nehrnou. Hydroplán jen občas dopraví nadšené horolezce na jezero Circle Lake, kde startujeme i my, ale ti pak šlapou pěšky k nejvyšším vrcholům, aby slezli vyhlášené kolmé stěny vrcholu Arrigetch Peak.

Už doma bylo třeba přesně zvážit vybavení, abychom nepřekročili hmotnostní limit hydroplánu (650 liber, asi 295 kg včetně nás dvou). K tomu bylo nutné počítat s rezervou pro věci koupené až ve Fairbanks (potraviny na 14 dní, medvědí sprej, půjčené sudy atd.). Lze si také veškeré vybavení půjčit přímo ve Fairbanks, ale cena se pak šplhá do nepříjemných výšin. Pro zajímavost uvádím níže základní ceny dopravy a hmotnost vybavení našeho výletu.

Ceny za dopravu z České republiky pro 2 osoby včetně vybavení:

Váhový limit pro cestu hydroplánem (2 osoby): Uvedené hmotnosti zavazadel jsou zároveň maximální povolený limit pro mezinárodní lety. 

Jeníček s Mařenkou

Aby se nám neprášilo od plováků a vesel, přistáli jsme na protáhlém jezeře Circle. V jeho blízkosti má řeka už dostatek vody ke splutí, jen je trochu obtížnější, se k ní z jezera dostat. Veškeré vybavení včetně nás, je potřeba dopravit asi dva kilometry k řece. Zas tak moc toho sice není (těch 300 kg a pár litrů vody), ale kombinace zarostlého pralesa a krvežíznivých moskytů, včetně přítomnosti prvního medvěda, může situaci snadno vyhrotit :-). 

Spojení se světem tady neexistuje, a vždy se těším, že budeme muset pojíst trochu toho "syrového masa", co nám divočina přichystá. A nejlépe hned první den, což je ideální pro aklimatizaci. Takže po několikátem neúspěšném pokusu o nalezení alespoň trochu přístupně cesty k řece, myšleno cesty, co by nám nezabrala celý další den plahočení neprostupným lesem, nebo nebyla právě obsazená medvídkem, bylo potřeba se na věc podívat trochu s nadhledem.

Z jedné strany jezera je přístup rovnou do hor. Vyšplhám tedy na kopec jako v Perníkové chaloupce, pěkně vysoko, abych viděl nejbližší meandr řeky, a pak hurá znovu přes jezero, mokřady, bažiny a nosit a nosit a nosit...Naštěstí je pořád světlo jako ve dne, tak se k ránu konečně doplahočíme šťastní ke břehu řeky.

„Od této chvíle je naší mapou řeka a čas se zastaví až do okamžiku, kdy doplujeme do první indiánské osady na soutoku s řekou Koyokuk.“

Mokřady, bažiny, podmáčený les...prostě divočina Aljašky.

Ideální je dostat se co nejdál po jezeře, abychom nemuseli razit dlouhou cestu lesem. Bohužel, některá místa už jsou obsazena.

Řeka Alatna v horním úseku protéká Brooksovým pohořím v národním parku Gates of The Arctic. Na severu sousedí s divočinou parku Noatak. Společně tvoří největší souvislou divočinu ve Spojených státech.

Bělokur horský (Lagopus muta) v pohoří Brooks Range.

Rozsáhlé štěrkové kosy podél řeky jsou ideální pro táboření.

Rys kanadský (Lynx canadensis)

Dvě noci táboříme na luxusním ostrůvku pod vodopádem.

Kdo nás sleduje?

Místní obyvatelé nás zvědavě pozorují ze břehu, když tiše plujeme kolem. Nejedná se ovšem o lidi, ti se zde vyskytují velmi vzácně, a jen "projíždějí", podobně jako my. Nejblížší indiánský tábor je o 200 km níž. Na konci plavby se tam dozvídáme, že jsme teprve druhá kanoe, která k nim letos doplula.

Místo lidiček potkáváme medvědy grizzly, zvědavého vlka i rysa kanadského. Ze stromů nás běžně pozorují výrové virginští, kterým nejspíš působí trochu zmatek stálá přítomnost denního světla. Jeřábi kanadští baletí v zátokách a majestátní losi předvádějí, jak mají rádi vodu, zabrození až po krk v řece.

Bratři krkavci nás provázejí celou plavbu, bělohlaví orli jsou štváni drzými racky, podél břehu stepují vodouši žlutonozí a celé divadýlko s fingovaným zraněním nám předvádí místní kulík.

Nelze vzpomenout na všechny úžasné druhy živočichů i rostlin, ale ještě přidám vydru a pochopitelně bobra. Ten umí svým pleskáním ocasem zpříjemnit mnoho večerů.

Mladý výr virginský (Bubo virginianus).

Krásná medvědice grizzly hodnotí situaci, když ji míjíme z relativního bezpečí lodi, jako zcela v pohodě.

Výr virginský (Bubo virginianus)

Mladý los při odpočinku.

Na hřeben Arrigetch Peaks

Nádherné počasí se nás drží, tak vyrážíme na hřeben pohoří Arrigetch Peak. Skupina žulových vrcholů (nadmořské výšky až 2 189 metrů) leží v jihozápadní části pohoří Endicott Mountains, které tvoří součást rozsáhlého Brooksova pohoří. Tento výrazný horský masiv se nachází právě na území národního parku Gates of the Arctic. Původní obyvatelé (kmen Nunamiutů na severozápadě Aljašky) je využívali jako orientační bod a nazývali je „natažené prsty“. I nám dlouho sloužily jako "mapa" na horním úseku řeky.

Během přechodu hor potkáváme první ovce aljašské a malé stádo caribou, jenž tady pravidelně protahují. A také zbytky vlčí hostiny. Bělokuři mají na sobě letní "maskáče" a v terénu jsou neviditelní. Pozoruhodné je, že lační komáři se vyskytují i v nadmořské výšce okolo 1 200 m.

Vyhledávaný kolmý štít vrcholu Arrigetch Peak ve výšce 2 189 metrů.

Suťovitá pole těsně pod hřebenem Arrigetch Peaks.

První aljašská ovce si vykračuje po hřebenu přímo k nám. 

Dar Velkého ducha

Náš jídelníček se na tři dny obohatil o vitamínovou bombu v podobě obrovského lososa. Při nabírání vody v průzračném horském potoku, jsme nemohli přehlédnout prvních pár lososů keta schromažďujících se na cestu bystřinou ke tření. Chycený krasavec bojoval téměř hodinu, než jsme ho naším malým pytláckým prutem udolali. Byl to poslední silácký výkon našeho proutku, pak se hned zlomil.

Divočina nám připravila mnoho překvapení, naštěstí jen příjemných. Vzrušující byl například průjezd kouřovou clonou nedalekého požáru. Akorát lodička, zakoupená již v roce 2016 pro expedici po řece Snake River na Yukonu (podobně jako stan), už lehce povoluje, tak jsme pluli s nohama v menším bazénku. Ale zalepíme a "Barča" třeba vyrazí znovu směr divoký sever. 

Během plavby jsme narazili pouze na dva lovecké sruby. Trapeři je využívají především v podzimní lovecké sezóně a přes zimu, kdy jsou dostupné sněžným skůtrem. Na řece Alatna se tedy opravdu zastavil čas a člověk by se vůbec nedivil, kdyby na něj v dalším záhybu řeky vykoukl mamut, nebo rovnou dinosaurus.

Losos keta (chum salmon)

Stačil jediný losos keta, aby nám na pár dní příjemně zpestřil jídelníček. S prutem jsme se ale museli rozloučit.

Začněte si zvykat

Do vesnice Allakaket jsme dopluli právě tak akorát, abychom s indiány strávili dva dny čekáním na letecký "autobus" pro asi 10 lidí, který slouží domorodcům v povodí řek Koyokuk a Yukon, jako jediné spojení s civilizovaným světem ve Fairbanks. Svým osobitým humorem nám oznamují, že můžeme na letadlo čekat i 14 dní, prý si máme začít zvykat a zvou nás na večeři. Zvykali bychom si rádi, ale máme ještě v plánu prozkoumat jižní Aljašku.

Místní jsou jako vždy velmi přátelští, spokojeně si žijou z renty, starají se o život v osadě a čas tady utíká velmi pomalu. Veškerá loviště kolem řeky jim byla vrácena a nikdo jiný tam nesmí lovit. Mohou  tedy znovu žít podle původních tradic, pokud to ještě pod přívalem moderních civilizačních vymožeností nezapomněli.

Jedna kancelář-obchůdek-úřad, malé zdravotní středisko, centrální studna-umývárna s tekoucí vodou a odpadní jímkou, elektrárna, škola, kostel, klannový dům kmenové rady a kus šterkové cesty jako letiště. Kolem rozesetých pár dřevěných domů bez vody a kanalizace, ale s elektřinou. Všude se povalují hromady čtyřkolek, sněžných skůtrů a jedno jezírko je plné ojetých aut.

Nejen s alkoholem mají indiáni problém. Tohle varování před fentanylem ovšem platí pro celý svět. Někdo ještě vkusně doplnil, že kromě fentanylu se tu vyskytuje i Suboxone a pervitin.

S místním náčelníkem se snažíme navázat spojení před "obecním úřadem" a umývárnou, abychom mohli opustit Allakaket.

Allakaket znamená v jazyce Koyukon „Aalaa Kkaakk’et“ přibližně „ústa řeky Alatna“ (ústí řeky Alatna do Koyokuku). Leží přesně na hranici polárního kruhu. Je to typická indiánská osada u řeky Koyokuk v povodí Yukonu čítající cca 180 obyvatel. Původní místo nazývané Alatna bylo tradičním obchodním centrem pro Athabascany a Eskymáky. Allakaket je převážně athabaská komunita; kobukští eskymáci žijí na druhé straně řeky v osadě Alatna. Existují tedy dvě samostatné vesnické (kmenové) rady.

Tradiční potlachy, tance a běžecké závody lákají i návštěvníky z okolních vesnic. Prodej, dovoz a držení alkoholu je ve vesnici zakázáno, ale nějaké pivko by se prý našlo. Jistě by se tu žilo hezky, až na ty mrazívé a temné zimní měsíce.

Text: Havroš, Foto: Havroš a Fousek