Letos jsem vyrazil do Jeseníků jinak, než pouze s čundráckým batohem. Chtěl jsem stopovat jeleny a kamzíky a pokusit se je vyfotit. Taky Kamil si vybral jeden víkend a podařilo se mu dokonce vyfotografovat kamzíka před vycházejícím sluncem. Spoléhal jsem hlavně na období jelení říje, ale očekávané babí léto stále nepřicházelo. Konečně se jeden den vyjasnilo a teploty na hřebenu spadly pod nulu.
Byly to ideální podmínky pro jeleny i pro foťák. Za tmy, ale pod hvězdami jsem vyběhnul na Vysokou holi a nechal se vést jelením troubením. Když je jasno, tak je na hřebenu pořád na co koukat. Na obloze je obrovský měsíc a naproti už vychází slunce. Křivky poletují ve špicích smrčků a na obzoru se objevují první siluety kamzíků. A v dálce to troubí a troubí.
Zatím je všechno zmrzlé, mám tak hodinu jelena najít, než tundru zaplaví slunce. Tak opatrně valím po hlase, vítr mám dobrý, ale při prodírání kosodřevinou a namrzlou trávou dělám stejně kravál. Nicméně se pořád přibližuju a když jsem téměř "na dostřel" vykoukne slunko a jeleni se jak na povel přestanou ozývat. Ještě chvíli se motám kolem Kotle a pak vrchem přes les mířím na Peklo. Najednou stojím 10 m před jelenem pasoucím se v jinovatce. Je to krása! V klidu se futruje asi 5 minut, pak zvedne hlavu a proběhne klasické zhodnocení situace. Nemusel hodnotit ani tak dlouho, už jsem ho dávno zdokumentoval, no a jdem si každý po svých. Ale toho troubícího jelena v divočině si budu muset nechat na příští rok.
Jelen lesní na jesenických loukách v období říje.
Laň s letošním kolouchem v borůvčí jesenického pralesa.
Mladý jelen vyrušený na pastvě při měsíčku.
Trojice žíznivých jelenů na cestě k potoku. Mládežníci s parohy ještě obalenými v lýčí. Z velikosti a vzhledu parohů lze vyčíst přibližný věk jelenů a také jejich zdravotní stav.
Jelení paroží je další zázrak přírody. Je známo, že parohy zpravidla každý rok na konci zimy jelen shazuje. Na jaře naroste jelenovi paroží nové porostlé jemnou ochrannou sametovou vrstvou, tzv. lýčím, které vyživuje rostoucí paroží. Na konci léta jelen "vytlouká" lýčí o stromy (někdy docela drsná podívaná, kdy jelenovitým visí z parohů cáry krvavé kůže). Na začátků říje tak má jelen opět fungl nové, vyleštěné a nabroušené parohy připravené na souboje o harém plný laní. Na růst paroží má vliv i dostatek bílkovin, minerálních látek, vápníku a fosforu v potravě. Svým parožím jelen sděluje samičce, že je připravený předat svým potomkům perfektní geny.
Parohy jsou tvořeny z kosti, která může vyrůst každý den v průměru až o 2,5 cm. U dospělých jelenů se na paroží objevují výsady. Jsou to výrůstky, kterých přibývá se zvyšujícím se věkem jelena. Jelen se v divočině dožívá cca 12 let a přibližně s ročním zpožděním se čísluje růst paroží.
Jelikož myslivci jsou přesvědčeni, že stav zvěře se musí korigovat i v divoké přírodě, vychází z toho, že vlastně žádnou divokou přírodu nemáme, protože všechno je v podstatě honitba. Takže je třeba sledovat parohy dle mysliveckých tabulek, aby bylo jasno, co je na odstřel, aby se rodili jen šampióni s pořádnou trofejí, jenž lze výhodně zpeněžit.
Paroží chovných "zdravých" jelenů.
Paroží jelenů odsouzených na odstřel.
Setkání s kamzíkem v jesenické divočině.
Každopádně na předešlém výšlapu jsem si užil i kamzíků. Stádečko se časně ráno ukazuje celkem pravidelně. I Kamil měl na kamzíky štěstí při východu slunce na Vysoké holi. Také jelení mámy s mládeží jsou hojně k vidění. Ovšem velkým překvápkem pro mě byla přítomnost orla skalního. Stačil jsem sice zachytit jen dokumentární "odletovku", ale s ornitologem jsme se shodli, že jde opravdu o mladého "skaláka".
Vzácný orel skalní v Jeseníkách.
Do Jeseníků se s foťákem určitě brzy vrátíme a pokusíme se pozorovat zvěř také v zimě, která už klepe na dveře.
Text: Havroš, foto: Havroš a Kamil
