Když se řekne Yellowstone, představíme si přehlídku slavných geotermálních jevů, obrovský subalpinský les, vulkanickou kalderu a především divočinu, kterou objevitelé Lewis a Clark (1804 - 1806) naštěstí minuli. O divočině kolem řeky Yellowstone River (z indiánského názvu "řeka Žluté skály") se běloši dozvěděli až od odvážných traperů koncem 19. století, kteří o těchto končinách vyprávěli strašidelné historky. Není se čemu divit, protože tam narazili na "oheň a síru" a na stovky druhů savců, ptáků, ryb, plazů a rostlin. V roce 1872 tak mohl vzniknout druhý nejstarší park na světě, těsně předtím, než ho lidstvo stačilo vyplenit. Bylo to jen tak tak a bizoni o tom ví své.
Kromě ohrožených živočišných druhů jsou součástí většiny zdejších lesů a pastvin také unikátní rostlinné druhy. Žijí zde los, ovce tlustorohá, medvěd grizzly, medvěd černý baribal, jelen wapiti, vlci, vydry, jezevci, kojoti, svišti, ale i další savci. Dále šest druhů hadů a okolo 240 druhů ptáků včetně národního ptáka USA – orla bělohlavého. Jádrem parku je Yellowstonské jezero, které je největším ledovcovým jezerem Severní Ameriky. Vzniklo po ústupu ledovců zhruba před 12 tisíci lety. Jeho hladina leží 2357 m n. m., největší hloubka je 91 m, rozloha představuje 355 km². Menších jezer lze najít v oblasti národního parku několik. Každoročně zdejší lesy postihují požáry a při velkém požáru v roce 1988 shořela téměř třetina celého parku.
Když se řekne Yellowstone, představíme si taky tisíce turistů. Naše zděšení ale brzy pominulo. Pokud nepočítám profláklá místa, které prostě musíte navštívit :-) , tak na výpravách do divočiny si bohatě užijete klidu. V parku můžete kempovat (mimo oheň) a chodit kde se vám líbí, pokud to ráz krajiny dovolí. Turisty většinou dokonale odradí medvědi, nebo kopce a zdržují se výhradně v dosahu aut a atrakcí. Většina hlavních lákadel je přístupná asfaltovými chodníky pro staré a postižené, ale nám připadalo, že je to spíš pro tlusté a líné Američany.
Park pro nás ve Wayomingu začíná krásnou horskou silnici vedoucí ke „Stříbrné bráně“ do Yellowstounu. První den chceme mít ty aktrakce co nejrychleji za sebou. S dvoutisícovým mezinárodním davem si například každou hodinu můžete počkat na plivnutí slavného „Old Faithfula“. Je fakt, že si podle něho můžete řídit hodinky. Už 120 let vystřikuje do výšky cca 50 m, aniž by „usnul“ jak se v mnoha případech stává u jiných gejzírů.
Grand Prismatic Spring v Yellowstonském národním parku je největší termální pramen ve Spojených státech a třetí největší na světě. „Termální gejzíry jsou
fajn a hlavně ty, u kterých nevíte, kdy stříknou“, a taky protože k nim nikdo nechodí.
Konečně vyrážíme na výšlap do divočíny za divokou zvěří a vidíme prvního bizona na rozsáhlých travnatých pláních u potoka Pelican Creek. Ale jak už to v takových parcích bývá, nejvíce zvěře nakonec vidíme z auta. Zvěř ví, že jí nic nehrozí a na přibližitelnou vzdálenost se dá krásně pozorovat.
Prví bizoni v divočině u Pelican Creek
Takovou hromadu lebek jako v roce 1870 už naštěstí neuvidíte, ale my jsme přesto objevili aspoň malou, tentokrát indiánskou hromádku (což je v pořádku) u obchodní stanice. Lebka bizona je dobrý kšeft a navíc se příroda sama postará o dokonalé vybělení.
Běloši to nakonec v Severní Americe dotáhli zpátky na úctyhodný počet 300 000 kusů. Smutný osud bizona je všeobecně známý, ale je pěkné si vzpomenout, jak člověk umí jít přes mrtvoly a jak je vychytralý. Proč zabíjet indiány - nejsme přece zvířata - můžeme jim prostě vyhladit bizony a oni vymřou sami - bohužel jsme mnohem, mnohem horší a zvířatům nesaháme ani po kotníky. Vyhlazování padesátimiliónového stáda bizonů se v roce 1889 naštěstí zastavilo na počtu
posledních 542 kusů, které přežily pouze v národních parcích jako je právě Yellowstone založený v roce 1872, kde nyní žije stádo čítající téměř 5000 kusů.
Víte, že dospělý bizon dokáže běžet hodinu v kuse rychlostí 50 km/h? Když si tenhle téměř 1,5 tuny vážící býk vykračoval přímo proti nám byla v nás malá dušička. Vidět bizony ve volné přírodě je určitě jeden z nejsilnějších zážitků, které park Yellowstone nabízí.
Dále potkáváme hejna bernešek blízko obrovského jezera Yellowstone Lake. Vlny jsou jako u moře, ale to nás neodradí, abychom se ve slavném jezeře nevykoupali. Jeleni wapiti s parohy obalenými silným lýčím nám předvádějí ukázkovou večerní plavbu. A nakonec došlo i na zbabělého kojota ...
Bernešky kanadské u jezera Yellowstone.
Kojot prérijní v Yellowstonském národním parku.
Jeleni wapiti při překonávání řeky.
Když se v Yellowstounu vydáte na pouť k vrcholu Avelanche Peak (3180 m n.m.) budete ohromeni výhledem na rozsáhlá údolí i majestátní vrcholy hor, ale také
na největší jezero Severní Ameriky - Yellowstone Lake (2357 m n.m.), kde trek začíná.....Hoyt Peak, velmi fotogenická hora dominuje yellowstonským třítisícovkám v pohoří Absaroka Range.
Cesta k vrcholu Avelanche Peak (3180 m n.m.)
V Yellowstone se drží sníh po celý rok.
A nakonec odpověď na otázku, proč se park jmenuje Yellowstone. Je to jako obvykle podle původního indiánského názvu řeky Yellovstone. Nazývali ji "řeka Žluté skály". Tento název převzali bílí muži a pohled na Yellowstone Grand Canyon s obrovským vodopádem to jen potvrzuje. Grand Canyon na řece Yellowstone je dlouhý 40 km a hluboký až 370 m.
Loučíme se s parkem a znovu litujeme toho, že jsme zde prožili pouhé 3 dny.
Text: Havroš, Foto: Kamil a Havroš, (děkujeme za info také Wikipedii)
